Český student rakouské univerzity v Innsbrucku Karel Svoboda, dobrovolník v organizačním výboru Eura, píše pro server TÝDEN.CZ své postřehy a poznatky ze zákulisí vrcholné fotbalového akce.
Anglická reprezentace se sice na Euro nekvalifikovala, přesto David Beckham, Michel Owen, Stewen Gerrard a další jejich spoluhráči přicestovali do dějiště šampionátu. A co víc, dokonce nastoupili k zápasu proti týmu Španělska! Na první pohled bylo však zřejmé, že anglický tým není zrovna v nejlepší formě. Především Michael Owen působil na něj dost neupraveným dojmem a dokonce se zdálo, že i poněkud povyrostl, především do šířky. Problémy s nadváhou měl evidentně i John Terry, naopak nějak vyhuble vypadal Steven Gerrard. A co tady vůbec dělá Wayne Ronney?! Neměl by se spíš pár dní po svatbě věnovat novomanželce?
Každopádně atmosféra byla vynikající. Především zásluhou španělského fanouška Manola, který dorazil se svojí kapelou „La Charanga". Ani vydatná divácká podpora, řada hvězdných jmen na soupisce a fakt, že v brance španělského výběru stála žena, však nestačilo Anglii k vítězství. Po závěrečném hvizdu svítilo na ukazateli skóre 6:6.
Ptáte se, jak je to všechno možné? Úplně jednoduše: to se totiž po neúspěchu Albionu v kvalifikaci na Euro dal jeden obzvláště nadšený anglický fanoušek do pátrání po nositelích výše zmíněných zvučných jmen. Podařilo se mu takto sestavit celý tým jmenovců, a jak sám říká, při výběru fotbalový talent nehrál žádnou roli. Jediným kritériem byla připravenost s hrdostí obléci reprezentační dres. Tým Španělska byl složen především z fanoušků, kteří si tak krátili dlouhou chvíli při čekání na další zápas svého týmu.
Nejen španělských fanoušků, ale i těch švédských je plný Innsbruck. Bez ohledu na národnost se pak všichni večer shromažďují v centru a sledují ostatní zápasy. Obzvláště rušno bylo ve čtvrtek večer, kdy ke svému druhému zápasu nastoupili fotbalisté domácího Rakouska. Již při cestě do centra bylo jasné, že bude hodně živo. Autobus - už tak slušně zaplněný spořádanými rakouskými fanoušky - vzala útokem skupinka Švédů.
Neustále skandovali a zpívali. Velké pobavení mezi ostatními cestujícími vzbudil zvláště mezinárodně srozumitelný popěvek: „Jawohl jawohl, Ich liebe Alkohol, rumo-kola,kola-rum, jawohl jawohl, Ich liebe Alkohol!" Jeden mladý fanoušek bušil hlavou do rytmu do stropu autobusu tak dlouho, až plastikové bednění prorazil. Pramálo mu vadilo, že si při tom rozsekl čelo.
Většina prostranství s velkoplošnými obrazovkami byla plná už půl hodiny před výkopem. Tak tak, že jsem se vtlačil před jednu takovou na Maria Theresien Straße. Úvodní minuty panovala vynikající atmosféra a nikdo si ani příliš nedělal hlavu z řady spálených šancí domácího celku. Studenou sprchou pak byla branka polského týmu. Jako při nedělním duelu s Chorvatskem zavládlo na tvářích rakouských příznivců veké zklamání. Blížil se konec a už se zdálo, že i druhá pořadatelská země bude definitivně mimo hru o postup. Fanoušci spíše rezignovaně přihlíželi a málokdo ještě doufal. O to větší pak vypukla radost po Vastičově proměněné penaltě v nastaveném čase. Začalo sice zase pršet, ale to rozhodně nikomu nevadilo. Domácí fanoušci rozradostnění z prvního bodu na mistrovství, příznivci ostatních týmů rozradostnění, že v Rakousku nezavládne smutek jako ve Švýcarsku po prohře s Tureckem.
Původně jsem chtěl po zápase jet hned domů, ale nakonec jsem zůstal. Taková euforie se v této jinak velmi spořádané zemi nevidí každý den. Ještě několik hodin po závěrečném hvizdu utkání bylo centrum plné fanoušků a atmosféra připomínala oslavy na Václavském náměstí po vítězství českého týmu na mistrovství světa v hokeji. Inu, některým národům stačí k takovým emocím jeden jediný bod...
Foto: AP a Reuters
