Reprezentace
Bílek, český oblíbenec? Ne, ještě není konec horské dráhy

Blesková transformace oblíbenosti reprezentačního trenéra Michala Bílka? Ne, ještě ne. Jedno je jisté: Češi mají až nečekaně skvělou pozici, o níž se pravděpodobně nesnilo ani kritizovanému českému trenérovi. Páteční výsledek 2:0 je maximem vymáčknutým z efektivity.

Momentální rozpoložení reprezentace? Pravděpodobně dost silné mediální zadostiučinění, pohoda, klid, bystrozrakost, ale zároveň sebevědomí.

Přitom nemuselo být tak dobře. Nutno přiznat, že do 60. minuty, v níž přišel jakýsi definitivní herní zlom, bylo páteční utkání opatrné. Tlačící Čechy zpomaloval individuální strach, brzdila je nervozita, potřeba "jistoty".

Do gólu Pilaře měli vlastně jen jednu tutovou šanci - Jiráčkovo přestřelení branky v první půli a jednu "pološanci" - bombu stejného hráče v polovině druhé. Černohorci? Obrovská příležitost Vučiniče a velké šance Jovetiče a Vukčeviče…

Z druhé strany, Češi zápas kontrolovali. Měli míč, byli sebevědomější. Vytušili to i fanoušci, kteří snad vůbec poprvé pod Bílkovým vedením český tým bouřlivě hnali. První půle ale nebyla v ofenzivě nic moc, což věděl i trenér: "Byli jsme v tlaku, ale málo zakončovali."

Tým pak postupně ukazoval svojí největší zbraň, díky níž se proklopýtal kvalifikací: I když se mu nijak extra nedaří, nehraje super fotbal, i když je pod tlakem médií a fanoušků, i když proti němu stojí houževnatý a nepříjemný soupeř, dokáže nahromadit svoje zkušenosti, přeměnit je v jednu velkou fotbalovou fatalitu a - udeřit.

Lví srdce

Bílkův tým má vnitřní sílu, která ještě možná v kvalifikaci postupně rostla s kritikou médií. V důležité chvíli se dokáže reprezentace semknout. A to zachraňuje trenérovi krk. Ve Skotsku měli jeho hráči v klíčovém zápase sice strašné penaltové štěstí, ale alespoň šli za gólem, v Litvě to už bylo bez problémů.

S úžasným kapitánem Tomášem Rosickým jako dirigentem dokázali pospolitost i proti Černé Hoře. Dva góly v poslední půlhodině zmrazily fotbalem poblázněnou zemičku. Góly, které připravil Rosický, byly dílem šikovnosti jejich střelců - nešlo o nějaké jednoznačné příležitosti, šance "tohle musíš dát". Pilař úžasně vystřelil, Sivok si velice šikovně naběhl na dobrý míč. Výsledek: skvělý.

Vlastně až nečekaně skvělý. Popravdě, jen málokterý Čech byl ve světle kvalifikační tragédie optimistou. Teď jím být může. V české hře sice chyby a systémové nesrovnalosti pořád byly, ale vymazalo je lví srdce.

Bílek, jenž to pořád nebude mít u médií i fanoušků lehké, může zakončit svůj neuvěřitelný příběh z fotbalové horské dráhy nekonečnou radostí.

Zbývá poslední krok. Bude těžký. A český trenér to moc dobře ví: Neshořet v podgorickém pekle.