Dlouho hledal rozestavení, teď ho Michal Bílek konečně našel. Po tragikomických pokusech, které jej na dlouhou dobu uvěznily v cele nekompromisní kritiky, se českému trenérovi najednou dýchá o dost lépe. Jen aby to vydrželo…
TÝDEN.CZ, stejně jako celá česká sportovní veřejnost, Bílkovi vyčítal v průběhu ošklivé (ale nakonec úspěšné) kvalifikace spoustu věcí: naprostou nekoncepčnost, absenci viditelného taktického záměru, personální nevědomost a neschopnost najít ideální sestavu, která by důstojně reprezentovala Česko.
Teď je férové si přiznat: národní tým je momentálně na úrovni, se kterou se již dá pracovat a za níž se český fanoušek nemusí stydět.
Není to dokonalé, hra reprezentace nepřináší emotivní reminiscence na velké zápasy Nedvěda a spol., to ani nejde, ale alespoň vám nenaskakuje husí kůže trapnosti. Je vidět, že postup na Euro dodal českým fotbalistům sebevědomí, které se v posledních letech ztrácelo pod bolem neúspěchů. "Myslím, že momentální cesta a výkony nám dávají na Euro slušnou naději," věří Bílek.
Díky, Vrbo!
Český trenér v kvalifikačním závěru našel cestu z bludiště fotbalové ošklivosti a teď ji jen musí prodlužovat a vylepšovat. Přičemž nesmí zapomínat na pokoru a děkovat štěstí (kvalifikační klika, los baráže…) a také Pavlovi Vrbovi za klíčovou plzeňskou resuscitaci národního tmu, kterou ještě vygradovala účast v evropských pohárech a následný přestup Jiráčka do bundesligy.
Zkrátka - kluci z Viktorky už jsou momentálně i na mezinárodní scéně velice suverénní, sebevědomí. Nejen Pilař a Jiráček, ale i Limberský a Rajtoral mohou v aktuální formě klidně nastoupit v základní sestavě národního týmu. "Limberský i Rajtoral v Irsku hru týmu oživili. Plzeňáci nám tu teď hodně pomáhají, je tu větší konkurence," souhlasí Bílek, jenž se snad i trochu inspiruje úspěšnou Vrbovou herní strategií v Plzni.
Už teď, tři měsíce před šampionátem, je téměř jisté, že trenér pro Euro zvolí úspěšnou taktiku 4-5-1 s jediným hrotovým útočníkem Barošem. Pokud bude mít český útočný svéráz podporu, může tento model fungovat (pokud bude fungovat i český útočný svéráz). "Vypadá to, že je to hra na jednoho útočníka, ale oba krajní záložníci mají velice ofenzivní úkoly, takže hrajeme v útočné fázi vlastně na tři útočníky. Zezadu navíc přichází velká podpora od podhrotového záložníka, kterým je v ideálním případě Tomáš Rosický " říká Bílek.
A když se na tento mustr aplikuje aktivní presink, který národní tým v posledních zápasech radikálně vylepšil, lze najednou hovořit o "opravdovém fotbale", zatím spíše jeho náznacích, ale i tak je to lepší než kopání, které symbolizovalo dlouhé měsíce Bílkův tým. Možná i proto nás všechny docela dost uspokojuje remíza v Irsku.
Každopádně základ je slušný, ale stále je co zlepšovat, hlavně defenzivní fáze občas přináší nejedno zastavení dechu, rovněž počet zakončení by mohl být vyšší. Reprezentace si teď nezaslouží kritiku, ale ani přehnanou chválu - na tu je pořád moc brzy. Naplno se všechny reálné možnosti ukážou v červnu. To začíná mistrovství Evropy v Polsku a na Ukrajině.
Čeští fanoušci si ale možná pomalu přestávají myslet, že tam jejich tým čeká jen ostuda… Kéž by to tak bylo.
