Norsko, pak chvíli klid a následně hra o vlastní hlavu. Plán reprezentačního trenéra Michala Bílka je jasný a zřejmý. Pokud uvažuje o herní obrodě fotbalové nanicovatosti národního týmu, pak má jediný pokus "nanečisto" dnes, právě v přátelském utkání proti Norsku.
Jedno je jisté, v reprezentaci dostane svoji první velkou šanci Tomáš Pekhart, jenž báječně začal v bundesligovém Norimberku. Muž, jenž o víkendu rozhodl zápas na půdě Herthy Berlín, personifikuje Bílkovu naději na zlepšení ofenzivy reprezentace, která je dlouhodobě archaicky vousatá, neinvenční, nekousavá.
"Je dobře, že si můžeme vyzkoušet řadu věcí nedlouho před kvalifikačním utkáním se Skotskem. Bude to důležitá prověrka i proto, že si můžeme vyzkoušet souhru s Tomášem Pekhartem. Ještě jsem se s ním příliš neseznámil, ale je to talentovaný útočník," těší se Milan Baroš, jenž nastoupí vedle Pekharta.
Úspěch mladých? Jděte...
Sám Bílek věří, že mužstvo objeví alchymii úspěchu. Před zářijovým klíčovým zápasem ve Skotsku je procitnutí potřeba. "Chceme zpřesnit hru a zkvalitnit ofenzivní činnost. Očekávám, že si poradíme s nasazením soupeře, osobními souboji a že budeme nebezpeční pro soupeřovu bránu," říká ve floskulích trenér. "Je to generálka, která by měla sloužit k tomu, abychom se více sehráli, ještě víc si na sebe zvykli. K tomu, aby byl větší klid, potřebujeme podat kvalitní výkon."
Větší klid. To je Bílkův sen. Jenže výkon sám od sebe nahoru nepůjde. Chce to systémové změny, rozsáhlé taktické zamyšlení. Krásný návod úspěchu prezentovala česká devatenáctka na nedávném mistrovství Evropy. Lvíčci byli díky rukopisu trenéra Jaroslava Hřebíka moderní, líbiví, útoční, aktivní. Celoplošným, fyzicky nesmírně náročným presinkem potrápili i ultrafavority ze Španělska. Dospělí A tým si z toho ale nejspíše ponaučení nevezme.
"Moc to těm klukům přeju a mrzí mě, že jsem kvůli tréninku viděl jen prodloužení jejich evropského finále. Ale na druhou stranu výsledky juniorských týmů nic neřeší, hrají proti sobě stejně staří fotbalisté a teď je teprve čeká přechod do mužského fotbalu, který bude klíčový. Nechci je urážet, ale jsou to pořád jenom děti," snižuje úspěch Hřebíkových hochů Tomáš Rosický.
Opora reprezentační zálohy pak dodává: "Pamatuju stejně starého kluka, který byl v žákovském věku určitě lepší než já, ale přechod do chlapů nezvládl. A výsledky také nejsou argument: já, Milan Baroš, Honza Polák ani Zdeněk Grygera jsme v nižších ročnících nic nevyhráli, ale pak jsme se dostali do áčka a na šampionáty. A teď si proberte, kolik hráčů z nedávného úspěšného týmu do dvaceti let se prosadilo trvale..."
Také áčko má šanci!
Samotný Bílek presink příliš neuznává – lépe řečeno, příliš jej nepraktikuje (snad náznakově doma proti Skotsku v příšerném zápase při výhře 1:0). Zvláště při venkovních zápasech věří v hlubokou defenzivu, která na fanoušky působí lépe než prášky na spaní. A navíc, ani není moc efektivní.
Česká fotbalová asociace hned po mistrovství Evropy devatenáctek vydala na svém webu článek Také áčko má přeci šanci!, v němž vyzvala ke klidu okolo národního týmu. "Michal Bílek a jeho tým mají vše ve vlastních rukách a potřebují především klid a důvěru. Nejen od vedení svazu, ale i od veřejnosti. Žádné unáhlené spekulace a volání po změně atmosféry před závěrečnými boji nepomohou," varoval v téměř "propagandistickém" textu místopředseda Jindřich Rajchl.
Jako by se i na svazu lekli toho nečekaného, krásného úspěchu, jenž ukázal cestu. Vždyť i "děti" mohou učit dospělé. Ve fotbale stejně jako v životě. Nejde o to, aby Bílek zkopíroval hru devatenáctky, ale aby se alespoň zamyslel, zda-li by nějaké fragmenty hřebíkovského fotbalového absolutismu nešly implantovat do hry A týmu.
Spíše se ale zamýšlet nebude. Každopádně měl dost času zesumarizovat vlastní poznatky, jak zlepšit český reprezentační fotbal. Ochutnávku, která ještě není zásadní, ale ukáže mnoho, nabídne dnes od 19.45. Přímý přenos utkání Norsko-Česko vysílá ČT4.
