Existuje v Praze skotská čtvrť? Ne, samozřejmě, že ne. Tedy... samozřejmě? Kdo byl v pátek ve Vršovicích, musí pochybovat. Okolí stadionu v Edenu se stalo Skotskem. Výsostným sídlem mužů, kteří nosí sukně. Jenže to bylo tak všechno, čím se Skotsko v Česku připomnělo, ukázalo. Fotbalově jen tak nějak proplulo.
Ohromný hluk, pramenící z převahy britských hlasivek, naháněl husí kůži. Díky úspěšnému testování českého piva byli Skotové v Edenu pořádně rozdovádění. A byli všude. Na obou stranách tribun, po stranách... všude. Přibližně sedm tisíc modrých lidí. Ti, kvůli kterým přijeli, je ale zklamali.
Češi porazili Skoty 1:0, přičemž mohli víc. Jejich soupeř pořádně nevystřelil na branku. "Nečekal jsem, že postaví před vápněm takovou defenzivní skálu," divil se útočník Tomáš Necid. "Útočit vlastně ani nechtěli, hráli na remízu," věděl brankář Petr Čech.
Trenér se zlobil na fanoušky
Je pravda, že Skotové uvízli ve vlastní destrukci. Úspěchem bylo nedlouhé překročení půlky. Jediná otázka zápasu zněla: Prorazí Češi lidskou zeď? Odpověď přišla dvacet minut před koncem. Pomocí hlavičkové teči Romana Hubníka.
"Je to můj nejdůležitější gól v kariéře, nikdy na něj nezapomenu," smál se český stoper. "Takové zápasy jsou hodně těžké. Oni to prostě zahustili a čekali. Hráli hrozně nepříjemně," potvrdil trenér Michal Bílek.
Toho zklamali čeští fanoušci a zmíněná skutečnost, že se Eden stal Skotskem, navíc nebyl zcela zaplněný. "Vím, že lidi byli naštvaní a možná nám i přestali věřit, ale na takové zápasy by mělo být vyprodáno," zlobil se trenér. "Ale těm, co přišli, moc děkuji. Vytvořili skvělou atmosféru, stejně jako fanoušci Skotska."
České decibely
Zatímco při české hymně lidé jen tak mručeli, potichu broukali, při skotské se Eden otřásal pečlivě hlasitým popěvkem. To ještě nějakou chvíli trvalo - než čeští fanoušci uviděli, že ti kluci na hřišti udělají všechno proto, aby vyhráli.
"Že tady bylo tolik Skotů? Ne, to mi vůbec nevadí," usmíval se brankář Čech. "Naopak, přispěli k vynikající atmosféře. V takové se hraje skvěle." Ani Tomáš Necid nebyl rozezlen skotským hlukem. "Oni byli fantastičtí, ale naši fanoušci také. Je zábava v takové kulise hrát."
Zvláště, když se decibely postupně oblékaly do českých barev. Konečně. Po jaké době! Snad je dobrá nálada i věštbou budoucnosti.
