Mnozí fanoušci českého fotbalu doufali, že se konečně zase začne blýskat na lepší časy. Lvíčata však nevstoupila do kvalifikace o Mistrovství Evropy vůbec dobře, když doma pouze remizovala s výběrem Běloruska, tedy s mužstvem, které by zkrátka měl český tým - s úctou k soupeři - přejet.
Nová éra trenéra Lavičky přitom měla před úvodním zápasem samá pozitiva. První zápas se hrál v Jablonci, tedy doma, což je jedna z hlavních výhod. Tou další je kádr, ve kterém zůstaly i pro další cyklus známé tváře. Parta okolo Černého, Sáčka či Aleše Matějů však nedokázala těchto kladů využít.
Lvíčata trápilo především to, co dlouhodobě nejde také "Áčku." Jedná se o finální fázi a efektivitu, v čemž český fotbal, přiznejme si, hodně zaostává oproti jiným evropským mančaftům. Jediný, kdo se dokázal v zápase proti Bělorusku prosadit, byl Václav Černý, který by měl být také oporou Lavičkova výběru. Na jeho úspěch však nedokázal navázat nikdo jiný včetně Tomáše Zajíce, který zahodil obrovskou příležitost.
Naopak běloruskému výběru stačila na skórování jediná vážná šance, a to závěrečný rohový kop. Možná je na čase se zamyslet nad tím, zda není potřeba začít pořádně pilovat ofenzivu, aby se český fotbal dostal zpět tam, kde byl před třinácti lety.
Pomoci by k tomu mohl například nový projekt mládeže, do kterého se zapojil také bývalý hvězdný záložník Karel Poborský, který svého času válel i v dresu Rudých ďáblů. A právě od mladých hráčů by se mělo začít, aby se náš fotbal vrátil zpět na pomyslné výsluní.
