Výsledek, který nic neřeší, a hra, která ničím neobohatila. Tak lze shrnout přípravný zápas českých fotbalistů v Rakousku, který byl jen zbytečnou čárkou navíc v nabitém termínovém kalendáři.
UTKÁNÍ JSME SLEDOVALI V ON-LINE REPORTÁŽI - ČTĚTE ZDE
ČTĚTE TAKÉ: Fotbalistům vzal výhru rakouský Fenin
Brücknerův tým v něm sice na rozdíl od předešlých letních příprav neprohrál, ale s výjimkou střelecké formy kanonýra Jana Kollera zůstane remízový duel 1:1 zapomenut ve fotbalových archivech. Ukázal však přinejmenším na nepostradatelnost opor typu Tomáše Rosického a Marka Jankulovského.
ČTĚTE TAKÉ: Rakouský tisk je nadšen z mladého střelce Harnika
Utkání slibovalo, že po jarním kvalifikačním trápení přijdou radostnější chvíle českého fotbalu. I trenér Karel Brückner si výjezd do Vídně maloval na růžovo, protože dobře tušil, že hůře než v předešlých duelech jeho svěřenci již hrát nemohou. Částečně se mu jeho vize splnila, i když jen v některých fázích souboje a jen u některých hráčů.
Jarolím si škodí častými přihrávkami dozadu
Idyla dostala první trhliny ve chvíli, kdy bylo jasné, že se přípravy nezúčastní Rosický. Pilíř středové řady nemá na stejném postu doma zdatného konkurenta, který by hru režíroval. Tentokrát sice podal velmi slibný výkon David Jarolím, ale bylo znát, že má v Hamburku trochu jiné úkoly, než vymýšlet rychlé kolmé akce. Jeho hra byla bez chyb, ale někdy mu chyběla větší invence. Jestliže se zbaví "ragbyových" návyků v podobě častých přihrávek dozadu, může být v budoucnu náhradním řešením.
Pokud by se hodnotila hra celého mužstva souhrnně, pak by největší pochvalu zasloužila čtvrthodinová ofenziva z úvodu a pak defenziva z druhého poločasu. Právě v úvodu se zrodily dvě velké šance Milana Baroše, který se sice střelecky trápí, ale jeho hra rozhodně vypadá lépe než v předchozích měsících.
Obrana byla ve Vídni slabinou Čechů
Mnohem méně se líbila Brücknerovi, ale třeba i brankáři Petru Čechovi, činnost obrany. Nebylo divu: oba krajní beci Tomáš Ujfaluši se Zdeňkem Grygerou si vybrali hodně hluchých okének. Jednak to bylo dáno, jak připomněl kouč po utkání, jejich nerozehraností v italské lize, ale také až příliš ofenzivními choutkami obou hráčů. Příliš často se objevovali v křídelních prostorech, zatímco domácí krajní záložníci měli před sebou hodně prostoru. V té chvíli byla citelná absence Jankulovského.
Po změně stran se v tomto směru hodně zlepšilo, trenérova domluva z kabiny asi splnila účel. Rakušané najednou nebyli schopni dostávat se k blízkosti šestnáctky a Čech byl takřka bez práce. Domácím divákům se to sice nelíbilo, ale jejich tým se přes lépe bránící Čechy už nedokázal častěji prosadit.
O to paradoxněji vyznívá, že vyrovnávací gól přišel ve chvíli, kdy visela ve vzduchu druhá česká trefa. Na jednu stranu lze za pohotovou ránu pochválit mladíka Harnika, na druhou stranu je nepochopitelné zaváhání dalšího "Itala" Zápotočného. Centr letěl téměř přes celou polovinu hřiště a bývalý liberecký kapitán měl dost času zareagovat, ovšem jeho chabý pokus o výskok přišel pozdě. Harnik, získávající první ostruhy v tvrdé bundeslize, se takového prostoru k zakončení hodně dlouho nedočká.
Znovuprobuzený Koller
Pochvalu si oprávněně vysloužil od trenéra Koller, který znovu připomínal někdejší pilíř české hry. Vyhrával osobní souboje, dokázal podržet míč pro nabíhající hráče a vstřelil i gól. Pokud bude dostávat více šancí v základní sestavě Monaka, může mít český kouč před kvalifikačním podzimem o jednu starost méně. A Koller může brzy nejen dovršit první padesátku reprezentačních branek, ale třeba už za dva týdny v San Marinu rovnou načít druhou.
V San Marinu by asi hra z Vídně ještě stačila, ale v klíčových podzimních zápasech proti Irsku a Slovensku budou muset reprezentanti přidat. Příprava sice nebyla zklamáním, ale ke čtvrtému postupu na Euro za sebou bude nutné předvést lepší výkony.
Foto: ČTK
