Stříbro z mistrovství Evropy 1996, bronz o osm let později. Jak dokázala první část srovnání výsledků české a slovenské fotbalové reprezentace po rozpadu společného státu, v prvních letech po rozdělení byl výrazně úspěšnější tuzemský výběr. Po postupném konci výjimečné generace kolem Nedvěda, Poborského nebo Kollera to však už úplně neplatí.
Naopak, v poslední době se lépe prezentuje slovenský fotbal. Druhá část velkého porovnání vývoje a úspěchů české a slovenské "repre" se zaměřuje na období od roku 2005 až do současnosti. Doba, kdy byly velké mezinárodní turnaje pro naše východní sousedy doslova zakleté, je totiž pryč.
MS 2006
Začněme kvalifikací na mistrovství světa v Německu v roce 2006. Češi měli za sebou skvělé portugalské EURO, kde jejich hru chválili experti z celého světa. Před startem nového cyklu však oznámil konec reprezentační kariéry Pavel Nedvěd, což představovalo velké oslabení a ztrátu výrazné osobnosti.
Jako by soubojů s Nizozemskem nebylo v posledních letech dost, los Čechy a výběr "Oranjes" znovu poslal do stejné skupiny. Brücknerovo mužstvo tentokrát tak suverénní nebylo a oba vzájemné duely prohrálo. Padlo navíc i v Rumunsku, což znamenalo, že o druhé barážové místo museli Češi bojovat až do posledního zápasu. O dvoubodovém náskoku nakonec rozhodlo, že Rumuni oproti národnímu týmu jen remizovali v Arménii.
Po čtyřech letech tak znovu v boji o MS přišla baráž. Do mužstva se pro dvojzápas s Norskem vrátil Pavel Nedvěd, který moc toužil dosáhnout na vysněnou účast mezi světovou smetánkou. A dočkal se. Češi oba zápasy proti severským bojovníkům vyhráli 1:0 a postupové oslavy mohly propuknout. Na samotném šampionátu to pak však už žádná velká sláva nebyla, po prohrách s Ghanou a Itálií reprezentace skončila v základní skupině.
A Slováci? Tam už přišel záblesk lepších časů. Ve skupině mimo jiné s Portugalskem a Ruskem dosáhli na druhé místo a poprvé v samostatné historii bojovali o účast na závěrečném turnaji v baráži. Zároveň však měli smůlu na los, který jim do cesty postavil silné Španělsko. To o svém postupu rozhodlo v podstatě už prvním domácím zápase díky vítězství 5:1. Remíza 1:1 z Bratislavy už nic změnit nemohla.
ME 2008
Sedmá kvalifikace od rozdělení, podruhé proti sobě. Češi a Slováci se společně s Německem, Irskem, Walesem, Kyprem a San Marinem dostali do skupiny D. Favority měli být Němci, ale Brücknerův výběr razantně ukázal, že na dalším velkém turnaji chybět nechce. Doma na Německo sice nestačil, ale jinak už ztratil body jen ostrovními remízami v Irsku a Walesu. Jinak devět vítězství a postup z prvního místa!
Hodně vzpomínaný (tím spíš při pohledu na současnou situaci) je mnichovský duel z října 2007, kde Češi přejeli Němce po gólech Sionka, Matějovského a Plašila 3:0. Dnes je něco podobného takřka nemyslitelné. A jaké byly vzájemné souboje se Slováky? Možná až překvapivě snadné. Nejprve už v úvodu kvalifikace jasná výhra 3:0 v Bratislavě, o rok později pak 3:1 na Letné.
Ne, tohle ještě nebyl cyklus, kdy by Slováci měli konečně postoupit. Naopak se kvalifikací spíš protrápili a s pasivní bilancí pěti výher, jedné remízy a šesti porážek skončili až čtvrtí, když je kromě Čechů a Němců předstihli i Irové.
Národní tým však poté na samotném EURU zklamal a obhajobě bronzu z Portugalska se po konci ve skupině ani nepřiblížil.
MS 2010
U českého mužstva po neúspěšném šampionátu skončil trenér Brückner, kterého možná trochu překvapivě nahradil Petr Rada. A i on hned dostal přímou možnost ukázat, jak na tom český fotbal v porovnání se slovenským je, souboj z předchozí kvalifikace se totiž měl opakovat. Dalšími soupeři ve skupině byli ještě Slovinci, Poláci, Severní Irové a tradiční outsider ze San Marina.
Optimismus z losu, po němž byli Češi pasováni do role největších favoritů, však rázem nečekaně zmizel. Remíza v Severním Irsku a prohra v Polsku - to byl start, jaký si nikdo nepředstavoval. Národní tým v celé kvalifikaci trápila mizerná produktivita, pokud odečteme duely se San Marinem, v osmi zápasech Češi skórovali jen sedmkrát. A jak všichni dobře víme, to k postupu bylo málo.
V polovině cyklu totiž prohráli 1:2 se Slovenskem a bez branek remizovali ve Slovinsku, což pro poslední čtyři duely znamenalo takřka neřešitelnou úlohu. Radu v roli kouče nahradil Ivan Hašek, v klíčovém zápase v Bratislavě však Češi jen remizovali 2:2. Reprezentace nakonec skončila ve skupině až třetí s mizernou bilancí 4-4-2.
Kdežto Slováci slavili historický samostatný úspěch. Dvakrát sice prohráli se Slovinskem, pak už ale ztratili body jen zmíněnou remízou s Českem. To znamenalo první místo a překvapivý přímý postup na šampionát do Jihoafrické republiky. Na osmý pokus od osamostatnění to tak našim východním sousedům vyšlo.
Největšími oporami výběru trenéra Weisse byli tehdy zkušení Vittek, Šesták a Štrba, které výborně doplnili borci z nastupující generace jako Hamšík, Škrtel nebo Pekarík. Na MS Slováci ostudu vůbec neudělali, naopak! Ze skupiny s Paraguayí, Novým Zélandem a Itálií postoupili z druhého místa do osmifinále právě na úkor obhájců světového titulu, které v posledním duelu slavně porazili 3:2. Turnaj pro ně skončil v osmifinále proti Nizozemsku, přesto se domů vraceli jako hrdinové.
ME 2012
Zapomenout na nezdar z předchozí kvalifikace a dostat se na šampionát v Polsku a Ukrajině. To byl jasný úkol pro nového reprezentačního trenéra Michala Bílka. Češi se dostali do pětičlenné skupiny se Španělskem, Skotskem, Litvou a Lichtenštejnskem a nutno říct, že zrovna nezářili.
Situaci výrazně zkomplikoval hned první zápas, kdy lehce obměněný kádr prohrál v Olomouci s Litvou. Podle očekávání reprezentace dvakrát prohrála i se Španělskem, které v té době dominovalo celému světovému fotbalu. Síly se tak musely upnout na boj o druhé barážové místo se Skotskem, který Češi nakonec zvládli.
Ovšem způsobem, který trenéru Bílkovi důvěru v očích veřejnosti zrovna nezískal. Klíčovou remízu v Glasgow totiž zachraňoval až v devadesáté minutě z penalty Michal Kadlec. A pád Jana Rezka, který jejímu odpískání předcházel, způsobilo všechno možné, ale rozhodně ne kontakt s protihráčem.
Národní tým nicméně prošel do baráže, kde po dvou vítězstvích mohl slavit postup přes Černou horu. Na mistrovství pak Bílkův výběr vypadl ve čtvrtfinále s Portugalskem, což je výsledek, který byl tehdy velmi nedoceněný. Pátému místu na velkém turnaji jsme se totiž od té doby zatím ani nepřiblížili.
Slovensko nepotvrdilo vzrůstající trend z posledních let a nenavázalo na úspěšné mistrovství v JAR. Start kvalifikace byl přitom slibný, Hamšík a spol. vyhráli v Rusku i s Makedonií. Jenže pak to šlo od desíti k pěti. Prohra v Arménii a dvě remízy s Irskem by se ještě daly zachránit, definitivní potupa ale přišla v září 2011.
Slovensko prohrálo v Žilině s Arménií 0:4 a bylo jasné, že EURO bude v příštím roce bez něj. Skupinu nakonec zakončilo až na čtvrtém místě s výraznou šestibodovou ztrátou na druhé Irsko.
MS 2014
Světový šampionát v Brazílii neboli turnaj, na kterém nechtěl nikdo chybět. Češi byli při losu kvalifikace až ve třetím koši a lehkou skupinu tentokrát nedostali. Itálie, Dánsko, Bulharsko, Arménie a Malta - to byla pětice reprezentačních soupeřů.
Že to nebude nic jednoduchého, naznačila už úvodní bezbranková remíza v Dánsku, s kterým pak Češi navíc doma dokonce prohráli. Gól jsme nedali ani Italům a definitivní konec reálných nadějí na postup přišel v září 2013 v Edenu, kdy národní tým prohrál s Arménií 1:2. Prohra v Itálii o čtyři dny později pak všechno jen potvrdila. Češi vyhráli jen čtyřikrát z deseti zápasů a skončili až třetí, závěrečná výhra v Bulharsku už nic změnit nemohla.
A Slovensko? To si tentokrát vedlo ještě hůř, skupinu přitom mělo na první pohled hratelnější. Jenže od začátku šlo spíš o souboj Bosny s Řeckem, do kterého Slováci takřka nepromlouvali. Z deseti zápasů vyhráli jen tři, nedokázali porazit ani Litvu nebo Lichtenštejnsko na jeho hřišti. Zkrátka všechno špatně. Výsledkem bylo třetí místo s propastným dvanáctibodovým (!) mankem na druhou pozici.
ME 2016
Nový systém evropského mistrovství a rozšíření na čtyřiadvacet mužstev logicky přinesl snazší postupový klíč, z každé skupiny mířily na šampionát přímo dva celky, třetí hrál baráž. Češi proto tím spíš nemohli mít jiné než postupové ambice. Po Michalu Bílkovi mužstvo převzal Pavel Vrba a úvod kvalifikace mu vyšel možná až nad očekávání skvěle.
Výhry nad Nizozemskem i v Turecku znamenaly snový start, který navíc podtrhly i triumfy v Kazachstánu a s Islandem. Čtyři zápasy, dvanáct bodů. Situace se pak zkomplikovala po remíze s Lotyšskem a porážce na Islandu, poté co ale Češi šokovali v Amsterdamu Holanďany, prošli na závěrečný turnaj do Francie z prvního místa. Naopak favorizované Nizozemsko skončilo až čtvrté a nehrálo ani baráž, což bylo po losu něco nemyslitelného.
A příležitost konečně poprvé proniknout mezi evropskou elitu si už s novým systémem nenechali uniknout ani Slováci. Obsadili druhé postupové místo ve skupině se Španělskem, které dokonce dokázali doma slavně porazit 2:1 díky trefám Kucky a Stocha.
Jak to pak vypadalo na samotném turnaji? Rozdílně. Češi získali jen jediný bod za remízu s Chorvatskem a skončili ve skupině poslední, Slováci naopak ze třetího místa za Walesem a Anglií prošli do osmifinále. Tam sice padli se silným Německem, přesto ale svou účast považovali za úspěšnou. Což o tuzemském týmu neplatilo ani náhodou.
MS 2018
Dosud poslední kvalifikaci máme ještě všichni v živé paměti, skončila koneckonců před několika dny. A pro oba bývalé federální partnery neúspěšně. Češi skončili třetí za Německem a Severním Irskem, o jejich neúspěchu bylo rozhodnuto už dva zápasy před koncem. A o nepřesvědčivých výkonech reprezentace pod Karlem Jarolímem toho už bylo napsáno dost.
To Slováci byli ve hře o postup až do samotného závěru, nakonec jim však smolně unikl. Ve své skupině skončili druzí, což by v kterékoliv jiné znamenalo baráž. Tým s nejmenším bodovým ziskem z druhých míst na ni však musí zapomenout, což byl právě nešťastný slovenský případ. Dojem z celého cyklu však naši východní sousedé rozhodně zanechali lepší.
Co z toho všeho plyne? Česká převaha z devadesátých let a přelomu tisíciletí je zkrátka nenávratně pryč. Slovenský fotbal se tomu tuzemskému vyrovnal, na posledním EURU došel dál a výrazně blíž byl i k postupu na nadcházející světový šampionát do Ruska. Jaký vývoj bude následovat v dalších letech?
