Federální srovnání: jak si Češi a Slováci vedou od rozdělení?

V lednu to bude od rozpadu Československa pětadvacet let. Vznik dvou samostatných států pochopitelně přinesl řadu změn a ovlivnil každodenní životy všech lidí. A zároveň se promítl i na sportovní pole. O tom, jak silná by v současné době mohla být společná československá fotbalová reprezentace, jsme už psali ZDE.

Pojďme si teď ve velkém srovnání shrnout, jak si národní výběry bývalé federace v jednotlivých kvalifikacích na velké šampionáty od vzájemného rozdělení vedou. Lépe se z dlouhodobého hlediska dařilo Čechům, poslední neúspěšná kvalifikace na MS v Rusku však naznačila, že momentálně je kvalita spíš na slovenské straně. Byť ani naši východní sousedé se nakonec turnaje nejlepších týmů světa příští léto nezúčastní.

ME 1996

Ale pěkně postupně. Načatou kvalifikaci na mistrovství světa 1994 logicky ještě dohrával společný výběr. A neúspěšně, obhajoba čtvrtfinálové účasti z Itálie 1990 se na šampionátu v USA nekonala. Nová samostatná éra Čechů a Slováků se pak začala psát až na podzim 1994 v boji o EURO 1996.

Češi se ocitli ve skupině s dvěma fotbalovými trpaslíky - Lucemburskem a Maltou, největšími soupeři měli být Nizozemci a Norové. Paradoxně však právě v duelech s outsidery přišly překvapivé ztráty. Prohra v Lucembursku a remíza na Maltě - to byly výsledky, které nečekal vůbec nikdo.

Národní tým však zachránila stoprocentní bilance z domácích zápasů, Norové i Holanďané si z Letné odvezli jasné porážky. A protože ani oni se nevyvarovali překvapivým ztrátám (Nizozemsko například prohrálo v Bělorusku), postoupil na EURO z prvního místa přímo český celek. Nizozemsko a Norsko získali o bod méně, prvně jmenovaný celek zamířil do úspěšné baráže, druhý měl smůlu. Památné stříbro ze samotného šampionátu v Anglii pak asi nemusíme dvakrát připomínat, stále jde o největší úspěch samostatného českého fotbalu.

A Slováci? Ti se na mistrovství dívali jen v televizi. Los je totiž poslal do obtížné skupiny s Francií, Rumunskem nebo Polskem, kde získali jen čtrnáct bodů. Z toho na hřištích soupeřů jen čtyři, což se ukázalo jako fatální manko.

MS 1998

První ostré souboje bývalých bratrů. Český i slovenský výběr byl nalosován do stejné skupiny, společně se Španělskem, "fotbalově obnovenou" Jugoslávií, Faerskými ostrovy a Čechům dobře známou Maltou. Favoritem byli Španělé, obě reprezentace z bývalé federace si však dělaly zálusk na druhé místo znamenající dodatečnou baráž.

Kvalifikace se však Čechům ani Slovákům vůbec nepovedla. Se shodnou bilancí pěti výher, jedné remízy a čtyř proher skončily národní týmy na třetím respektive čtvrtém místě. Češi sice dokázali na Letné obrat remízou o body Španělsko, jako klíčové se však ukázaly dvě tvrdé prohry s Jugoslávií. S tou naopak jednou bodovali Slováci, pro změnu však dvakrát nestačili na Španělsko.

A vzájemné zápasy? Logicky shodná bilance. Na Tehelném poli nejprve v srpnu 1997 slavili po gólech Jančuly a Majoroše vítězství 2:1 Slováci, o dva měsíce později vyhráli na Letné 3:0 Češi. Branky Šmicera, Siegla a Novotného však už v posledním duelu kvalifikace na postupovém neúspěchu nic změnit nemohli.

ME 2000

Další kvalifikační cyklus přinesl českou suverénní jízdu. Mužstvo trenéra Chovance v relativně lehké skupině se Skotskem, Litvou, Bosnou a Hercegovinou, Estonskem a Faerskými ostrovy neztratilo ani bod! Deset zápasů, deset vítězství. O jasném českém postupu bylo rozhodnuto už několik duelů před koncem skupiny.

Samotný turnaj v Belgii a Nizozemsku pak ale přinesl hořké zklamání. "Skupina smrti" s Francií, Nizozemskem a Dánskem totiž znamenala rychlý konec. A tvář sudího Colliny pak možná spoustu českých fanoušků ještě nějakou chvíli budila ze snů.

Slovensko na svůj první samostatný postup čekalo dál. V jeho skupině se o první příčku přetahovali Rumuni a Portugalci, naši východní sousedé zůstali s bodovou ztrátou jako ten třetí - a zklamaný - vzadu.

MS 2002

Český tým byl nabitý velkými jmény, parta kolem Nedvěda, Poborského nebo Kollera si však svůj velký vrchol měla užít až později. V dramatické skupině s Dánskem, Bulharskem, Islandem, Severním Irskem a osudovou Maltou skončili Češi druzí. Právě na Maltě reprezentace jen remizovala 0:0. Tomáš Řepka dostal v divokém zápase červenou kartu, outsider skupiny pak už žádný jiný bod nezískal.

Z dvojzápasu s Dánskem Češi vytěžili jen bod, a tak se museli spokojit s druhým místem a cestou do nevyzpytatelné baráže. Souboj s Belgií je všem dobře známý, nejprve prohra 0:1 v Bruselu a další Řepkovo vyloučení, v odvetě na Letné pak křečovitý tlak, který ale branku nepřinesl. V emotivním závěru plném frustrace naopak Češi inkasovali z penalty a červené karty dostali ještě Baroš s Nedvědem.

Slovákům jako kdyby bylo třetí místo ve skupině předurčené, tentokrát zůstali s výraznou bodovou ztrátou za Švédskem a Tureckem. K postupu zkrátka v té době vždy něco chybělo.

ME 2004

Výběr trenéra Karla Brücknera v tomhle období dosáhl na své maximum. Kvalifikace se hrála jen v pětičlenných skupinách, Češi narazili na Rakousko, Moldavsko, Bělorusko a především Nizozemsko. Na soupeře, na nějž měl národní tým při velkých losech extrémní štěstí (nebo chcete-li smůlu). Češi v té době hráli výborný fotbal a v roli favorita si počínali suverénně. Zásadní proto byl právě dvojzápas s Nizozemskem.

V Rotterdamu utkání skončilo remízou 1:1, na trefu Van Nisterlooye ve druhém poločase odpověděl Koller. A protože jinak oba rivalové neztratili ani bod, v září 2003 se na Letné odehrál přímý souboj o první postupové místo. Před vyprodaným stadionem se trefili Koller, Poborský a Baroš, což znamenalo výhru 3:1 a v konečném účtování zásadní krok k postupu.

Nizozemci museli z druhého místa do baráže, kterou zvládli a los pak ironií osudu poslal navzájem důvěrně známé soupeře do stejné skupiny i na EURU. Legendární české vítězství 3:2 po úžasném obratu pak má asi každý český fanoušek v paměti. Rozjetý Brücknerův výběr zastavili až v semifinále urputně bránící Řekové, kteří nakonec celý turnaj vyhráli. Češi odjeli z Portugalska s bronzem, podle řady expertů to však byli právě oni, kdo hrál na šampionátu nejlépe. Od té doby však o podobném úspěchu můžeme jen snít.

Slovensko kvůli své pozici v až třetím losovacím koši znovu skončilo ve velmi obtížné kvalifikační skupině. Angličané i Turci byli podle očekávání v obou duelech nad jejich síly, Slováci ale doma nedokázali porazit ani Makedonii. Další třetí místo tak tehdy bylo reálným odrazem toho, na co slovenský fotbal měl. Postup na závěrečný turnaj se zdál být zakletý.

DRUHOU ČÁST SROVNÁNÍ PŘINESEME V PÁTEK.