Narodili se do svobodného Československa. Jsou v současnosti vlastně první dospělou generací, jež ani na chvíli nezažila rudou uzurpaci a normalizační bezvýchodnost. Deprimující archaickou škváru, na níž byl fotbal utrpením pro hráče i diváky, znají maximálně z prvopočátků svého kopání do míče - který klidně mohli trefovat ve značkových kopačkách jakékoliv západní firmy a nebyla to rarita. Český fotbal pomalu začíná využívat generace "porevolučních kluků". Jen tak dál.
Václav Kadlec a Matěj Vydra. To je nový vítr v české fotbalové reprezentaci. Michal Bílek je v úterý nominoval na první zápas světové kvalifikace s Dánskem. Má jasnou vizi: začlenit oba mladé drzouny, kteří si velmi dobře rozumějí s míčem, do dospělého mezinárodního fotbalu. A konečně naplno využít všechny legendy, které se o nich již dlouhá léta povídají.
Oba jsou narození v roce 1992. Byl to mimořádný čas. Kromě toho, že se rozpadalo Československo, každý druhý člověk v něm byl podnikatel zkoušející stropy nově objeveného kapitalismu a cokoliv amerického bylo nesmírně cool, narodila se ten rok spousta dětí, z nichž již brzy mohou být fotbalové hvězdy.
Kadlec, Vydra, ale také v současnosti zranění Ladislav Krejčí a Jan Chramosta, kterým by nominace na Dánsko zcela jistě neutekla. To všechno jsou kluci číslo 1992 - tenhle ročník byl výjimečný především na Spartě.
Absolutní nadvláda
"Strašně rád na ten ročník vzpomínám. U kluků se projevila dobrá fotbalová výchova, chuť po vítězství a touha nesmířit se s neúspěchem. To byla nádherná práce," řekl již dříve on-line deníku TÝDEN.CZ tehdejší trenér bezvadného dorosteneckého výběru Petr Janoušek.
Kromě Krejčího měl v týmu další chlapce, kteří se už teď prosazují do sparťanského áčka - Pavla Kadeřábka, Adama Jánoše, Martina Frýdka, Jiřího Skaláka, Jakuba Brabce, Romana Poloma... Tihle borci vyhráli před třemi lety ligu staršího dorostu s gigantickým náskokem dvaadvaceti bodů a nastříleli neuvěřitelných 112 gólů.
Těžit z toho již velmi brzy (vlastně už teď) bude nejen Sparta, ale snad i národní tým.
Jedno je důležité - klubem z Letné optimistický pohled na mládí nekončí. Porevoluční léta byla fotbalově plodná v mnoha dalších částech republiky. Už teď je v nominaci reprezentace (a pravděpodobně i v základní sestavě) plzeňský volnomyšlenkář Vladimír Darida, ročník 1990. Ve stejném klubu začal zářit Marek Hanousek - další potencionální hvězda, ročník 1991. Za Vittesse Arnhem, tedy nejvyšší nizozemskou ligu, hraje již druhým rokem Tomáš Kalas - asi největší defenzivní talent českého fotbalu. Blonďák narozený v roce 1993 je pečlivě sledován Michalem Bílkem a je jen otázkou času, kdy personifikovaná obranná jistota naplno zapluje do stoperské dvojice.
Je nejlepší doba pro polití národního týmu mladou živou vodou. Michal Bílek už má první úspěchy za sebou, začlenil Pilaře, který se bohužel zranil, Daridu, více šancí dostane další sparťan Hušbauer (ročník 1990).
Jen ať nezvlčí...
Na začátku kvalifikace musí českého fanouška pohled na reprezentační budoucnost bavit. Snad se to nezmění v rychlé střídání nadšenosti s rozmrzelostí, přeci jen - pořád je k tomu kousek.
Po smutné generaci "stříbrných kluků z Edmontonu", od nichž se čekalo asi až příliš moc, tudíž se zkazili, utopeni ve vlastní naivitě či psychických problémech (Fenin, Kalouda, Střeštík...), přicházejí chlapci trošku odlišní - podobně drzí, podobně ambiciózní, ale většinou nepříliš zkažení vnějšími vlivy. "Všichni kluci ve Spartě byli maximálně zodpovědní. Můžou to dotáhnout daleko, mají velmi dobrou morálku," potvrzuje i jejich trenér Janoušek.
Podobně jsou na tom i ostatní. Chramosta sice občas moc padá, ale v hlavě to má srovnané, Kalas je vychován západoevropským pragmatismem a profesionalitou, Daridu (a třeba i Hanouska) nikdy nenechá zvlčit plzeňský trenér-perfekcionista Pavel Vrba...
Jo, porevoluční chlapci můžou být fakt dobří. Je tu jen jeden problém - reprezentace by potřebovala, aby se klíčovými hráči stali hned. Moc jich totiž nemá...
