Český student rakouské univerzity v Innsbrucku Karel Svoboda, dobrovolník v organizačním výboru Eura, píše pro server TÝDEN.CZ své postřehy a poznatky ze zákulisí vrcholné fotbalového akce.
Už jsem myslel, že mému dobrovolničení na EURU odzvonilo s posledním zápasem v Innsbrucku, ale ve čtvrtek jsem dostal email od vedeni: Vídenští volunteers potřebují pomoc na finálový víkend - kdo dřív odepíše, toho bereme! Původní požadavek byl pracovat celou sobotu a neděli. Vidět finále sice nezní špatně, ale celý víkend bych tomu kvůli škole věnovat nemohl. Odepsal jsem tedy zpět, že rozhodně nenechám kolegy ve štychu, ale jen v neděli odpoledne. Překvapivě přijali, a tak jsem dnes musel nastavit budík na nezvykle brzo.
Ač krátce po sedmé, na nádraží bylo velmi živo. Byl jsem rád, že jsem potkal další dobrovolníky a hned se k nim připojil. Na rozdíl ode mě nepodcenili přípravu a rezervovali místa ve vlaku, což se ukázalo jako velmi prozřetelný tah. Na nástupišti se sem tam mihl červenožlutý španělský dres, ale kdo hraje po ránu prim, bylo jasné - bíločerné trikoty, vlajky a pokřik už na nástupišti v tuto ranní hodinu... No nazdar! Kolegové dobrovolnici odpověděli na onen email až později, když už všechna místa byla plna a proto mířili do Vídně jen tak na výlet. Proč ne, když ještě pár dní můžeme s naší akreditací jezdit po celém Rakousku vlakem zdarma. Spravná party samozřejmě začíná už ve vlaku a nejinak tomu bylo i v tomto případě. Lahváče cinkaly a dlouhá cesta rychle utekla.
Ve vídeňské podzemce kolem oběda už to byla úplná německá převaha. I u stadionu byla situace podobná, jen fanoušci měli často pozornější výrazy: sledovali totiž okolí a hledali důvěryhodný zdroj na koupení vstupenek. Zaslechl jsem vyjednávání o čtyři lístky a cena se pohybovala kolem tří tisíc eur. To je však příliš i pro hodně našich západních sousedů, proto někteří zkoušeli štěstí v akreditačním centru.
Vydavači akreditací se však rozhodně uplatit nenechali. S novou akreditací jsem zamířil do volunteer centra, které je tady poněkud větších rozměrů než v Innsbrucku. Potkal jsem několik známých tváří a dozvěděl se, ze jsem přidělen do sekce Protocol. Náplň práce zatím neznám, ale všichni říkají, že to je dobrý job - rozdělování šampaňského VIP hostům a podobně. Uvidíme.
Při opět vynikajícím obědě jsme řádně prodebatovali formu obou týmů před velkým zápasem. Zase jsem se přesvědčil, že nastavení většiny Rakušanů k dnešnímu duelu je jasné: Češi, Turci, kdokoli, ale Němci se prostě v "naší Vídni" nesmějí stát mistry Evropy!
Foto: AP
