Natěšený na návrat do národního týmu, ale i s plnou hlavou sestupových starostí, které si přivezl z bundesligového Stuttgartu. Přesně v takovém rozpoložení se Adam Hloušek objevil na pondělním srazu české fotbalové reprezentace. "Snad jsem si všechnu smůlu už vybral," řekl při návratu po zranění, kvůli kterému na rok vypadl z nominace národního týmu.
Na podzim se pral s vážným zraněním. Už poněkolikáté v kariéře. Teď už ale Adam Hloušek hlásí, že je naprosto fit. A jako jeden z mála českých fotbalistů pravidelně hraje bundesligu. I díky tomu ho trenér Pavel Vrba neopomněl v nominaci na kvalifikační duel. Ani na reprezentačním srazu se však Hloušek nemohl oprostit od sestupových trablů posledního Stuttgartu.
Ztráta není až tak velká, na místo zaručující záchranu chybí dva body. Věří v týmu všichni v udržení budensligové příslušnosti?
Musím říct, že naprosto všichni. Poslední kola při nás stojí i fanoušci, to je strašně důležité. Máme ten nejlepší los, de facto se všemi silnými soupeři už jsme hráli. Takže to máme ve svých rukou.
Hodně s klubovými spoluhráči cítíte tlak?
Stuttgart je v historické tabulce Bundesligy na nějakém čtvrtém nebo pátém místě. Fanoušci jsou zvyklí úplně na něco jiného, proto tam je na nás obrovský tlak. A tím, jak se blíží konec sezony, se samozřejmě stupňuje. Fakt to není jednoduchý.
Říkal jste, že poslední kola při vás stojí i fanoušci. Předtím tomu tak nebylo?
Třeba v létě, když jsme hráli první přátelák, myslím, že s Leedsem. Já byl zraněný, takže jsem na to koukal jen z lavičky. Během prvním pěti minut jsme udělali pár chyb, kterými jsme soupeře pustili do šancí. A fanoušci začali pískat. Ale opravdu hodně pískat, celý stadion! Byl jsem z toho hodně překvapený, ale kluci mi říkali, že to tam je normální. A takhle to bylo až do zimy.
Kdy se to zlomilo?
Prohráli jsme s Dortmundem, šli jsme po celkem dlouhé době přímo k fanouškům. Vyříkali jsme si to a najednou na nich bylo vidět pochopení a lítost. Jindy jsme zase prohráli venku v Hoffenheimu a když jsme se vrátili, tak na nás už fanoušci čekali v tréninkovém centru, bylo jich tam ani sto. Zabránili nám výjezd domů. Každý hráč musel k nějaké skupince a mluvili jsme tam asi hodinu, než nás pustili. Ale i to pomohlo, fanoušci si nás vyslechli a začali zase skandovat.
Čekal jste, že vám do Německa přijde reprezentační pozvánka?
Popravdě, docela ano. Trenér za mnou v Německu byl, mluvili jsme spolu. A říkal mi, že bude chtít nominovat ty hráče, kteří pravidelně nastupují. A jelikož já pravidelně hraju, tak jsem to trošku čekal.
Když jste byl zraněný, tak vás trenér Vrba vždycky mezi prvními zmiňoval a říkal, že ho vaše absence mrzí. Vnímal jste to? Posílily vás tyto výroky v době rehabilitace?
Samozřejmě, moc to potěší. Je to taková odměna. S trenérem jsem byl v kontaktu i na podzim, když jsem byl zraněný. Jsem rád, že ten kontakt vydržel a já se do reprezentace mohl vrátit.
Jak moc důkladně jste sledoval skvělou podzimní jízdu reprezentace kvalifikací?
Koukalo se na to moc příjemně. Pro fanoušky a vůbec všechny lidi v Česku je to příjemná změna k lepšímu. Že se to povede rozjet v tak velkém stylu, asi nikdo nečekal. Ale o to je to lepší. Já jenom doufám, že to teď proti Lotyšsku dokážeme potvrdit a postup na Euro bude zase o něco blíž.
Čím to, že se česká reprezentace takhle zvedla?
Asi především zásluhou trenéra Vrby. Musí to být jím. Měl úspěchy v Plzni, z průměrného týmu udělal český velkoklub. Udělal si velké jméno v Evropě. A v národním týmu teď jen potvrzuje, že to je "pan Trenér".
Vnímal jste i v Německu, že se reputace českého národního týmu zlepšuje?
Německo je fotbalová země, tam to vědí úplně všichni. Spoluhráči v kabině, ale i fanoušci, když je potkám třeba po tréninku, tak se zmiňují o českém nároďáku. Největší humbuk samozřejmě nastal, když jsme na podzim porazili Nizozemsko.
Vy to máte s reprezentací jako na houpačce. Vždycky jste jednou pozvaný a v další nominaci pak chybíte. Doufáte, že odteď budete na srazy dojíždět už pravidelně?
Co si pamatuju, tak mě pokaždé z reprezentace vyřadilo zranění. Ale doufám, že už jsem si veškerou smůlu vybral a v reprezentaci bych se mohl konečně nějak na delší dobu udržet.
Můžete nastupovat na levé straně obranné i záložní řady. Už vám trenér řekl, kam s vámi počítá?
Spíš se mě ptal, kde mi to více vyhovuje. Ale nijak víc jsme se o tom nebavili. Mě je to jedno, kde nastoupím. I když trochu možná preferuji tu obranu.
Myslíte, že vám trenér dá šanci? Alespoň v přípravném duelu proti Slovensku?
No, když už jsem tady, tak bych si rád zahrál. (smích) Ne, já o tom nepřemýšlím a nedávám si cíl, kolik minut bych chtěl odehrát. Je to všechno na trenérovi. Ten tým zatím šlape, není tedy důvod, aby se v něm cokoliv měnilo.
Podle toho, co říkáte, asi moc nečekáte, že byste byl v základní sestavě na Lotyšsko...
Říkám to prostě tak, jak to je. Když všechno klape, tak žádný trenér nechce měnit sestavu. A nevidím důvod, proč by tomu mělo být u nás nějak jinak. Já jsem hlavně šťastný, že jsem vůbec tady.
Reprezentace půjde v kvalifikaci vůbec poprvé do zápasu jako jasný favorit. Berete vítězství jako povinnost?
Určitě od nás všichni očekávají jenom výhru. Lidi jsou teď hodně nabažení, myslí si, že tři body jsou samozřejmost. Lotyšsko není slabý soupeř, ale když k tomu přistoupíme tak, jako v těch minulých zápasech, s bojovností a pokorou, tak nemám obavy, že by se ztratily body.
S Lotyšskem se bude hrát v Edenu, kde jste před lety nastupoval za Slavii. Těšíte se na ten návrat?
Moc! Sice jsem toho v novém Edenu příliš nenahrál, ale na ten půlrok, co jsem tam působil, se nedá zapomenout. Přirostlo mi to k srdci, strašně rád a často na to vzpomínám.
Co vlastně říkáte na Slavii, která se poslední roky trápí?
Těžké něco vůbec říct... V minulé sezoně se na poslední chvíli zachránila, podzim byl nadějný, ale teď zase třikrát po sobě prohrála. Už se to zase blíží k těm sestupovým příčkám. Je to zklamání pro mě a určitě i pro všechny fanoušky. Ale já doufám, že se z toho rychle oklepou. Slavia by měla být úplně někde jinde.
Na druhou stranu váš další bývalý klub vám musí dělat radost. Jablonec je třetí a prohání Plzeň se Spartou...
To jo, Jablonci to strašně přeju. Strávil jsem tam hodně času, znám tam spoustu lidí, přeju to panu Peltovi i všem okolo, protože tam pro ten fotbal dělaj neuvěřitelnou práci.
