Jak se kvůli novinářům pila slovenská demenovka

Český student rakouské univerzity v Innsbrucku Karel Svoboda, dobrovolník v organizačním výboru Eura, píše pro server TÝDEN.CZ své postřehy a poznatky ze zákulisí vrcholné fotbalového akce: 

Problém sehnat autentické fanoušky těsně před začátkem mistrovství neměl jen kolega Ondřej Suchan v Basileji, ale i redaktor rakouského celostátního deníku Die Presse. Tento list připravuje přílohu o tom, jak v Rakousku prožívají mistrovství jednotlivé národnostní menšiny. Redaktor Stefan dostal za úkol zachytit české krajánky v Innsbrucku.

Marně po městě hledal krajanskou hospodu či zařízení podobného druhu, nakonec tedy nezbylo než vytočit číslo českého konzulátu v Innsbrucku a zjistit, jak to vypadá „vlasteneckými" aktivitami během Eura. Popravdě řečeno, žádné společné dívání domluveno nebylo, takže vedoucí konzulátu Dan rychle obvolal všechny možné Čechy a Slováky. Z jeho bytu se před zápasem stalo vpravdě důstojné české fotbalové doupě.

Vedle širokoúhlé televize dvě velké vlajky, nad ní státní znak. Na knihovně přilepené týmové foto se základními informacemi o hráčích, vedle program turnaje. Kulisu dotvářely šála, čepice a fotbalový míč. Nejdůležitější částí však byl stolek pod televizí. Na něm stály všechny zbývající nezbytnosti, které potřebuje běžný český fanoušek k plnohodnotného fotbalovému zážitku - tedy chlebíčky a jednohubky různých druhů, čipsy, tyčinky a podobné pochutiny. Nezbytnou kulisu tomu dávala zadní řada složená z lahví různých českých i zahraničních destilátů. K pití se přirozeně podával zlatavý mok a sice Budvar a Prazdroj, který je tady mimochodem levnější než u nás.

Po chvilce dorazil i fotograf, který přišel zachytit především emoce při vypjatých scénách zápasu. Těch však náš zahajovací zápas bohužel moc nepřinášel, tak nezbylo než si zakřičet na prázdno, resp. na zkoušku, ale hlavně přímo do objektivu. Spokojen s opravdu autentickými záběry, které právě pořídil, hodil do sebe fotograf jedno pivo a zmizel. Redaktor Stefan poctivě zůstal a během nudného prvního poločasu se aspoň dozvěděl něco o nejlepších českých hráčích, zvládl základy jazyka českého (na zdraví, Češi do toho! apod.) a vypil svůj první panák slivovice.

Z mizérie druhé půle, kdy jsme spíše jen nadávali a chytali se za hlavu, nás naštěstí vysvobodil Václav Svěrkoš a nálada se zase zlepšila. Aby se klasický scénář naplnil, propásly přítomné slečny gól kvůli kouření na balkóně, překvapivě jim to však vůbec nevadilo.

Jak se blížil konec, bylo třeba dovysvětlit další české fráze (především „Kdo neskáče není Čech!") a pak už nám dal konečný hvizd vynikající záminku ke koštování dalších alkoholických pochutin. Na řadu přišla becherovka a abychom potěšili i přítomnou slovenskou menšinu, pila se i demenovka.

Redaktor Stefan ještě vyzpovídal Dana ohledně konzulátu a pak už se musel odebrat za svou ženou a malou dcerkou. I tak říkal, že bude muset vysvětlovat, jak to že se z práce vrací v tak „dobré" náladě.

My ještě popadli zbývající piva a vyrazili do města na druhý mač naší skupiny. Na hlavní třídě Maria Theresien Straße a jinde v centru bylo na zdejší poměry velmi živo a veselo. Bezstarostné sledování fotbalu v některé ze zón pro fanoušky trochu komplikovali všudypřítomní „sekuriťáci", kteří při vstupech pečlivě kontrolují batohy a odebírají předměty, které by mohly být použity jako zbraně,  tedy například plechovky s pivem.

Nálada byla dobrá a ani po skončení druhého zápasu přítomní Turci příliš nesmutnili a užívali si začínajícího fotbalového svátku. Mezi přítomnými fanoušky byli vidět především rakouské, německé a turecké dresy. První fanoušky týmů, kteří tady hrají  své zápasy, jsem viděl až v neděli na Publick viewing na skokanském můstku Berg Isel. Žluté švédské dresy jsou totiž jen těžko k přehlédnutí. Na  Berg Iselu se sešlo nějakých 5 tisíc fanoušků a vytvořili velmi slušnou kulisu před projekční plochou, která je opravdu obří.

Zklamání po závěrečném hvizdu včerejšího zápasu bylo velké, Rakušani opravdu věřili, že Chorvaty porazí. Jaká neskromnost!

Jinak dnes (v pondělí) už se to ve městě hemžilo bezpočtem ruských a španělských fanoušků, kteří už se nemohou dočkat úterního zápasu svých týmů. Přípravy finišují i na stadionu Tivoli. Dnešní blog píšu z dobrovolnického centra, které je přímo stadionu. Právě do reproduktorů hlásili, že poněkud proti plánu je ještě potřeba na stadionu spoustu věcí dodělat a tedy každá ruka vítána. Do výkopu zbývá už méně než 24 hodin. Jdu taky přiložit ruku k dílu!

Foto: archiv