S trochou nadsázky napsáno, pro definitivní konec reprezentační kariéry se fotbalista Jan Koller rozhodl poté, co jeho nyní už bývalí spoluhráči z národního týmu předvedli velmi solidní výkon v duelu s Anglií. Reprezentační dres však prý Kollerovi vůbec nechybí.
S pětapadesáti góly nejlepší střelec české fotbalové historie oznámil úmysl přestat přijímat pozvánky do národního týmu už před červnovým Eurem. Navzdory krachu na turnaji jej k pokračování přemlouval nový kouč Česka Petr Rada - a v jednu chvíli se zdálo, že úspěšně. Trenér sám pustil do světa, že se s Kollerem dohodl na formě jakési „občasné spolupráce".
Pětatřicetiletý hráč však na začátku září poněkud překvapivě vzkázal z Ruska, kde působí v dresu Samary, že s reprezentací končí definitivně. S českými novináři pak několik týdnů nekomunikoval.
ČTĚTE TAKÉ: Potvrzeno. Koller ukončil reprezentační kariéru
„Chtěl jsem si to ještě jednou pořádně promyslet a nakonec jsem se rozhodl takhle. Že to ukončím radši úplně, než abych jezdil jenom na nějakých pár zápasů. To by nebylo dobrý," řekl Koller v rozhovoru pro deník Sport.
Vysoký forvard přiznal, že na něj Rada naléhal, aby nominaci neodmítal. Koller připustil, že s návratem koketoval, ale pouze v případě krajní nouze, například kdyby se zranili dva útočníci. „Nakonec jsem ale došel k názoru, že bude lepší, když to ukončím úplně. Hlavně z toho důvodu, že už jsem jednou řekl, že končím. Tak abych držel slovo."
Že jde o správné rozhodnutí prý Kollera utvrdilo i povedené vystoupení českých fotbalistů v Anglii, kde v srpnu ve slavném Wembley remizovali 2:2. „Kluci hráli moc dobře. Řekl jsem si, že můj návrat ani není zapotřebí."
V českých médiích se kvůli informačnímu vakuu spekulovalo, jak velkou roli hrála hráčova žena Hedvika a především fakt, že se Kollerovým narodila druhá dcera.
"Roli hrála, ale nebylo to tak, že by mi to žena zakázala, jak se někde psalo. Těch věcí prostě bylo víc, a když jsem si je všechny spojil, takhle jsem se rozhodl. Od pokračování mě zrazovala rodina, taky můj táta, moji známí. Říkali, že když se jednou nezadaří, první na ráně, kdo to odnese, budu já."
Kollerovi prý národní tým vůbec nechybí. V Rusku se začíná prosazovat; po gólovém půstu v úvodu svého angažmá (začalo v létě) zažívá hody: v neděli se trefil podruhé v řadě. "V Rusku jsem spokojený, rodina si tady zvykla, zařídili jsme si byt kousek od Volhy, prostě mám svůj klid. Můžu říct, že mi nároďák vůbec nechybí."
Foto: Robert Sedmík
