Loučení Karla B. aneb poslední turnaj velkého šéfa
03.06.2008 00:01 Původní zpráva
Ať už české národní mužstvo skončí na evropském šampionátu v Rakousku a Švýcarsku jakkoliv, čeká jej po turnaji velká změna. Z jeho lavičky zmizí trenér Karel Brückner. Jaká byla jeho éra?
Osmašedesátiletý uznávaný fotbalový odborník, který byl na mezinárodním poli dlouho považován za specialistu na mládežnický fotbal, tak učiní po téměř deseti letech u české reprezentace.
Do vedení reprezentace vstoupil v roce 1998, kdy převzal výběr do jedenadvaceti let a s ním spojené místo asistenta Jozefa Chovance u reprezentace dospělých. Po neúspěšném barážovém dvojutkání s Belgií o postup na světový šampionát v Japonsku a Koreji se však posunul do role hlavního šéfa. Paradoxně tak přišel o největší úspěch svého dlouho budovaného výběru juniorů, které v roce 2002 vybojovalo ve Švýcarsku titul evropských fotbalových šampionů.
Životní zápas s Holandskem
Ani Brückner však na uznání evropské fotbalové veřejnosti a vrchol kariéry dlouho nečekal. V roce 2003 byl vyhlášen druhým nejlepším trenérem světa a o rok později se dočkal i velkého týmového úspěchu. Na evropský šampionát v Portugalsku odjížděl s velmi silným týmem, optimismus však brzdilo zařazení do nejtěžší skupiny turnaje společně s Německem a Nizozemskem.
Český tým ale zářil. A utkání s nebezpečným Nizozemskem ukázalo v plné kráse Brücknerovo mistrovství. Za nepříznivého stavu 0:2 stáhl ze hřiště většinu obránců a se čtyřmi útočníky vpředu slavně otočil nejkrásnější zápas posledních let. A když pak tým českých náhradníků porazil v posledním zápase skupiny ambiciózní Němce, psaly zahraniční deníky o výběru bělovlasého trenéra pouze v superlativech. Zlato z toho však nebylo. Český útočný fotbal narazil v semifinále na destruktivní hru řeckého týmu vedeného další uznávanou osobností, Němcem Otto Rehagelem.
Přesto se Brückner vracel do Čech jako hrdina a také jako velmi bohatý muž. Podle dostupných informací obdržel za vystoupení národního týmu na posledním mistrovství Evropy až patnáct milionů korun.
Ostudný večírek
Následující léta už však tak šťastná nebyla. Mezi fanoušky zbožňovaný trenér sice dovedl po šestnácti letech Česko na světový šampionát v Německu, na něm ale jeho tým totálně vyhořel. A mnoho odborníků vyčítalo neúspěch právě Brücknerovi, který se pokoušel dál stavět na osvědčených oporách i v době, kdy se vracely po zranění nebo byly mimo nejlepší formu. Český tým prohrál s Ghanou i Itálií a odjížděl předčasně domů. Už tehdy se objevily hlasy, že kouč z Olomouce nerespektuje světové trendy, že místo uznávaných testů kondice sází jen na svou intuici a že tým byl právě kvůli tomu „vyčichlý".
Nejhorší období mělo však teprve přijít. V následné kvalifikaci na evropský šampionát v Rakousku a Švýcarsku Češi herně tápali. Nespokojenost fanoušků navíc vyostřila aféra z jara roku 2007. Reportérka bulvárního deníku vydávající se za fotbalovou fanynku údajně načapala největší hvězdy týmu ve společnosti alkoholu a dívek lehkých mravů. Skandál, který se dostal na první stránky všech českých novin, ukázal mezi viníky i na Brücknera. Starý pán prý už nestačí na vedení národního celku, a proto si dnes o všem rozhodují starší hráči společně s manažerem Košťálem.
Očividně zlomený Brückner se postavil za své mužstvo a to se mu odvděčilo během kvalifikačního podzimu. Suverénní stíhací jízdou postoupilo na šampionát, dokonce z prvního místa před Němci, kterým Češi nastříleli v Mnichově tři branky.
Hledání jeho nástupce nebude lehké. Mnoho úspěšných českých trenérů je vázáno v klubech. Ivan Hašek, kterého si žádali fanoušci a odborná veřejnost, zase nechce spolupracovat se svazovým místopředsedou Košťálem, který je zároveň manažerem reprezentace. Ligové kluby požadují, aby se jednalo například se Zdeňkem Zemanem, bývalým trenérem AS Řím a Lazia. Trenérem národního týmu však s největší pravděpodobností bude současný Brücknerův asistent Petr Rada.
Loučí se i jediný český kanonýr
První muž lavičky není jediný, kdo dá po turnaji reprezentaci vale. Šanci mladším pravděpodobně dají i pětatřicetiletí veteráni Blažek, Galásek nebo Koller. Posledně jmenovaný už svůj záměr oznámil v jednom z rozhovorů. A nutno říct, že to bude pro českou reprezentaci minimálně stejně velká ztráta jako u trenéra.
Bývalý útočník pražské Sparty, Lokerenu, Anderlechtu, Dortmundu, Monaka a Norimberku zůstane navždy jednou z nejpřekvapivějších hvězd evropského fotbalu. Jeho cestu na výsluní totiž očekával opravdu jen málokdo. Když se více než dvoumetrový a trochu nemotorný útočník přesunul v roce 1994 téměř v jedenadvaceti letech do béčka Sparty, považovalo mnoho fanoušků jeho angažování za špatný vtip. Borec ze Smetanovy Lhoty se ale propracoval do prvního týmu a následně po přestupu do belgického Lokerenu vybojoval titul krále střelců místní ligy.
Branku vstřelil i v prvním reprezentačním klání v roce 1999 (paradoxně do sítě Belgie) a od té doby prakticky neopustil pozici nejobávanějšího střelce týmu. Během devíti let nastřádal ve pětaosmdesáti zápasech dvaapadesát mezistátních gólů a přeskočil i dosud nejlepšího střelce historie Antonína Puče. Dokonce ani na turnaji v Rakousku a Švýcarsku nebude mít žádný hráč lepší bilanci.
"Honza byl strůjcem toho, že se dnes uplatňují hráči s podobnými parametry. Jeho příchodem začaly týmy více tyto útočníky více využívat," říká kapitán české reprezentace Tomáš Ujfaluši. "Když se podíváme dnes do špičkových klubů, vždycky tam je jeden silnej vysokej. Myslím, že svou kariéru zužitkoval jedinečně."
Koller září i na klubové úrovni, kde postupně získal titul české, belgické i německé ligy. V evropských prvoligových soutěžích nasbíral přes sto padesát branek, dalších osmnáct pak v evropských pohárech.
Foto: Robert Sedmík, ČTK
Diskuse
Diskuze u článků starších půl roku z důvodu neaktuálnosti již nezobrazujeme. Vaše redakce.