Reprezentační trenér Ivan Hašek si po víkendu mohl zapsat do poznámek: „Hodně dobré." Dva možné africké klíče k postupu do Afriky ve svých „domech" fungují zatraceně dobře. Měsíc před závěrečnou fází kvalifikace je to optimistická skutečnost.
Musíme věřit Slovákům. To je prioritní povinnost, ač v zásadě neovlivnitelná, přes níž vede cesta na mistrovství světa. Když fotbalisté z někdejší sourozenecké země porazí 10. října Slovince, mají Češi druhé místo ve svých rukou. Musí porazit Polsko a Severní Irsko - pak by baráž (snad snad) neměla uniknout.
To za prvé. Jenže existuje i „za druhé". Faktem je, že česká reprezentace dokázala porazit jen Slovinsko a dvakrát San Marino. Zbylých pět zápasů kvalifikace nevyhrála.
Zvítězit, zvítězit - nyní jasná a zároveň složitá povinnost. Tlak bude neúprosně velký. A v takových situacích pomáhají hvězdy. Individuality. Češi jich nemají moc. Přesto uplynulý víkend ukázal, že by to nemuselo být až tak špatné.
Proč? Protože Milan Baroš. Protože Tomáš Rosický.
První potvrdil, že jeho nohy, zvláště pak pravá, jsou plny střeleckého prachu - nenáviděnému Besiktasi Istanbul dal střelec Galatasaraye dva góly. A Rosický? Do Premier League se vrátil stylem „vůbec jsem nechyběl skoro dva roky". Prostě jedinečně. „Ale zatím mám rezervy," řekl trochu skromně po zápase s Manchesterem City, v němž na jeden gól přihrál a druhý sám dal.
Osa dobra
Právě duo (kdysi) zázračných chlapců českého fotbalu, společně s Petrem Čechem, tvoří klíčovou osu, kostru, reprezentace. Baroš ukázal formu už na Slovensku, kdy okamžitě po příchodu na hřiště radikálním způsobem oživil hru, dal gól. Pak dalšími čtyřmi zatloukl trpaslíky ze San Marina.
V Turecku mu to jde, se čtyřmi góly vede tabulku střelců. Místní média jej vychvalují do nebes, je jednou z největších hvězd nadprůměrné evropské soutěže. „Cítím se dobře. Jsem rád, že se forma od minulé sezony drží," říká Baroš při vzpomínce na loňské ovládnutí tabulky střelců turecké ligy.
Rosický zase okamžitě zapadl do kombinačně mechanického stroje plného invence jménem Arsenal FC. Když má ten kluk balón, okamžitě to poznáte. Je jedinečný ve svém pohybu, vedení míče, přihrávce, střele. Arsenal sice na City of Manchester Stadium prohrál 2:4, ale byl lepší, měl smůlu. A hlavně - když přišel „Rosa", okamžitě rozhýbal hru, byl vidět.
Jen to mrazení v zádech pokaždé, když jej někdo zfauloval, vzal přes nohy, když se Rosický držel za koleno, za stehno...Ten pocit "snad to zase nebude na dva roky" asi znervózní (nejen) českého fanouška pokaždé, když Rosický půjde k zemi.
To je ale jen zlozvyk. Tedy doufejme. Rosický hned ukázal, že je pro Arsenal nepostradatelný. I když jeho začleňování do základní sestavy Gunners bude dlouhodobější (fotbalista ještě není kondičně stoprocentní), fotbalově má stále zářivé místo na obloze. Stejně jako Baroš.
A pro reprezentaci je to jen dobře. Forma těchto dvou může ostatní jen povzbudit. A třeba dovést tu neuvěřitelně klikatou a komplikovanou misi do konce. Úspěšného. Proč ne.
Foto: Robert Sedmík
