O nominaci se dozvěděl minulý čtvrtek na letišti v Moskvě. Jako první se mu v myšlenkách objevil Tomáš Rosický a se vší skromností nemyslí na základní sestavu. Nováček ve fotbalové reprezentaci Václav Kadlec je ústřední postavou pražské Sparty a vzhledem k bídné formě útočníků v národním mužstvu může být i spásou pro český fotbal.
Dostat šanci o pár týdnů dříve, mohl být nejmladším reprezentantem v historii. Václav Kadlec ale svého předchůdce netrumfne. Jan Polák totiž debutoval v roce 1999 proti Polsku, když mu bylo 18 let, jeden měsíc a 14 dnů.
Kadlec ale až téměř dětinskou skromností říká, že se do základní sestavy nehrne. Ani na ní nepomyslel. Alespoň zpočátku ne. "Myslet na základní sestavu by mě opravdu ani nenapadlo," řekl během úterního setkání s novináři. "Ale aspoň na pár minut bych se na hřiště dostal rád."
Po nominaci jste říkal, že se chcete hlavně učit od zkušenějších kolegů. Co konkrétně jste tím myslel?
Co se chci na srazu naučit? Od mnohem zkušenějších fotbalistů, kteří hrají v předních evropských ligách, se můžu učit vlastně všechno. A taky jsem tím myslel, že musím něco pochytit i z jejich opravdovému profesionalismu.
Reprezentaci teď vede jako kapitán Tomáš Rosický. Toho jste trumfnul v debutu ve Spartě, teď i v reprezentaci. Těší vás to?
Ono není důležité, v kolika se člověk do národního mužstva dostane, ale rozhoduje, jak s tou reprezentační šancí naloží a jak na sobě dál pracuje. Takže s Rosickým bych se zatím radši nesrovnával. Podívejte, kam to dotáhl. A kde jsem já? Vždyť se klidně může stát, že třeba za tři roky o mně nebude nikdo vědět. Jsem na samém začátku.
Premiérová nominace je určitě zajímavá i pro vaše klubové spoluhráče. Jak zareagovali?
Po návratu z Evropské ligy z Moskvy mě Tomáš Řepka zkasíroval. Jen mi řekl, ať to přinesu. Tak jsem druhý den zaplatil hotově.
Kolik to bylo?
To neřeknu.
Jakého jste se dočkal přivítání od svých nových spoluhráčů?
Pár kluků znám, ale i s ostatními to bylo v pohodě. Vlastně jsme se pozdravili až při úterní snídani, protože jsme v pondělí hráli v Olomouci a já na hotel dorazil až někdy kolem půlnoci.
Takže dřív jste se s nikým neviděl?
S reprezentačním manažerem Šmicerem jsem byl domluvený, že si vyzvednu na recepci klíč a půjdu spát. Tak jsem vzbudil jen Lukáše Mageru, se kterým jsem na pokoji.
Přepadla vás nervozita, když jste se měl setkat s ostatními hráči?
Ani ne. To větší nervozitu jsem cítil, když jsem začínal ve sparťanském áčku.
Tvrdíte, že na základní sestavu nepomýšlíte. Co kdyby tak ale trenér Bílek učinil a vy budete mezi vyvolenými - nebudete až moc svázaný nervozitou? Nebudete se bát?
Ani náhodou. Pokud jde o fotbalové sebevědomí, mám ho opravdu dost. Byl bych na hřišti v klidu, víc nervózní bývám, když se octnu v novém kolektivu.
Dobrá, ale přece jen byste stál proti nepříjemně tvrdému a důraznému týmu, který praktikuje klasický ostrovní styl.
Šel bych do toho naplno, té ostrovní tvrdosti bych se nebál. Kdybychom si to dávali po zemi, moc by tu svou tvrdost uplatnit nemohli. Mnohem těžší bychom to vepředu měli, kdyby se míče nakopávaly. Ale já osobně bych se ani téhle varianty nebál.
Nedávno jste dal gól Slavii v Edenu. Asi byste se nebránil trefit se ve vršovickém stadionu znovu. Tentokrát proti Skotsku.
Tohle chce každý fotbalista, nastoupit a dát gól. A já nejsem žádnou výjimkou. Věřím, že kdybych se na hřišti objevil a dostal se do brankové šance, naložil bych s ní jinak než s tou v Moskvě nebo v Olomouci.
