Zřejmě jen prohra ve finále Eura v Anglii v roce 1996 a nezdar v baráži s Belgií o postup na mistrovství světa o šest let později byly pro český fotbal bolestivější než středeční kolaps v duelu s Tureckem.
Národní tým nevídaně odpadl v závěrečné čtvrthodině, ztratil dvoubrankový náskok a přišel o postup mezi nejlepších osm týmů kontinentálního mistrovství, který měl na dosah.
Reprezentace se dlouho bude sbírat z kocoviny nedělní ženevské noci. V ní navíc skončila více než šestileté éra charismatického kouče Karla Brücknera, který s týmem zvládl všechny tři velké kvalifikace a už jenom tím se zapsal mezi nejvýraznější trenérské osobnosti české historie. Už před mistrovstvím však oznámil, že turnaj v Rakousku a Švýcarsku je jeho posledním bez ohledu na výsledek.
Reprezentace tak od nedělní smutné noci počítá období symbolického trenérského bezvládí. "Pobrücknerovská" éra na první pohled nenabízí úplně optimistické výhledy. V první řadě totiž ještě zdaleka není jisté, kdo po Brücknerovi národní tým převezme a jakou trenérskou filozofii nastolí.
S určitostí všk lze tvrdit, že nový kouč projde velmi těžkou zkouškou. V národním týmu totiž po mistrovství Evropy dojde ke generační obměně, protože vedle Brücknera končí i nejlepší kanonýr reprezentační historie Jan Koller, záložník Tomáš Galásek či brankář Jaromír Blažek, sbohem možná dá i podstatně mladší bek Marek Jankulovski.
Nový trenér musí zapracovat do mužstva hráče nastupující generace, ale hlavně si u stávajícího kádru udržet respekt, kterému se mohl těšit Brückner. Není ale vyloučeno, že olomoucký patriot možná bude jako blízký konzultant nápomocen i v době svého důchodu, zvlášť poté, co se velké šance na zvolení dávají jeho dosavadnímu asistentovi Petru Radovi.
Vedení reprezentace by mělo Brücknerova nástupce představit co nejdříve, aby mohl před zářijovým startem kvalifikace o účast na světovém šampionátu v Jihoafrické republice v předstihu začít koncepčně pracovat.
Mužstvo kolem brankáře Čecha, obránce Ujfalušiho či snad uzdraveného kapitána Rosického má pořád velmi slušný potenciál. Sebevědomí však může mít dlouho pošramocené. Prohra s Tureckem totiž reprezentanty i odcházejícího Brücknera hluboce zasáhne.
Výsledek 2:3 je přitom pro Brücknerovo působení u reprezentace více než symbolický. Před čtyřmi lety na mistrovství Evropy v Portugalsku jeho mužstvo s Nedvědem, Poborským, Šmicrem či Rosickým otočilo památnou bitvu s Nizozemskem a zajistilo si postup do čtvrtfinále, v neděli úplně stejným způsobem zápas s Tureckem osudově ztratilo.
Přibrzdit závěrečný rozlet Turků už nestačil ani stratég Brückner, jenž svými nečekanými tahy mnohokrát výrazně změnil vývoj zápasu. V černé nedělní čtvrthodině ale ani on už reagovat nestačil zvlášť poté, co mužstvo paralyzovala hrubá chyba brankáře Petra Čecha. Dvě minuty před závěrečným hvizdem Brückner zřejmě nečekal, že si Čech první velké selhání v reprezentaci schová na tak exponovaný okamžik.
Kritici však Brücknerovi vyčítají, že už dříve nestáhl ze hry unaveného záložníka Plašila, z jehož levé strany se na českou branku v závěru valil jeden útok za druhým a přišla z ní také akce při první brance Turků.
Brückner, jehož největším úspěchem u reprezentace je třetí místo z Portugalska v roce 2004, s oblibou říká, že jeho největším kritikem je on sám a do práce si příliš mluvit nenechá. Pak si zřejmě zdůvodní, proč útočníka Svěrkoše nechal dvakrát sedět na lavičce, přestože ostravský talent jediným gólem rozhodl zahajovací duel se Švýcary. A dalšího forvarda Baroše nenasadil do poslední bitvy s Turky, přestože jej po druhém utkání s Portugalskem chválil.
V útoku ale zřejmě ani Brückner neviděl hlavní problém. Reprezentaci potkala osudová rána už v lednu, kdy si kapitán Tomáš Rosický poranil podkolenní šlachu a Euro nakonec vůbec nestihl. Mužstvo ztratilo tahouna i hráče, jenž svým herním pojetím dokonale splňoval Brücknerovy představy o obětavém dirigentovi, které díky svým schopnostem plní roli mozkového "trustu" mezi obranou a útokem jak v ofenzivní, tak i defenzivní části hry.
Mezeru po Rosickém, který poslední utkání smutně sledoval s berlemi z lavičky náhradníků, se jeho nástupcům na turnaji nepovedlo zacelit. O Brücknerově tápání svědčilo, že bez většího úspěchu na jeho postu střídal Jarolíma s Matějovským.
V závěru nedělního zápasu pak bylo jasně vidět, že reprezentaci chybí hráč, který na sebe v kritickém okamžiku vezme odpovědnost a podrží míč daleko od branky. Dřívější suverénní lídři jako Ujfaluši, Jankulovski či Galásek se schovali "v davu" a s ostatními jen prosebně vyhlíželi závěrečný hvizd.
Brückner sice z duše nenávidí podmiňovací způsob, ale i on si jistě pohrál s myšlenkou, jak by zápas s Rosickým v sestavě dopadl. Právě na Rosickém bude v nejbližších měsících hodně záležet, jestli si reprezentace udrží vysoký kredit, i když pro ni poslední dva velké šampionáty skončily už v základní skupině.
Foto: Robert Sedmík, ČTK
