Nebýt něj, ocitne se česká fotbalová reprezentace na dně fotbalové kvality. Především díky skvělému Tomáši Rosickému národní tým přežil těžké časy v evropské kvalifikaci. A kdo ještě potěšil? A kdo je naopak na odpis?
On-line deník TÝDEN.CZ shrnul výkony reprezentantů za tři zápasy, které uzavřely kvalifikační podzim - tedy nepovedené utkání proti Litvě a výhry nad Skotskem a Lichtenštejnskem. Jako nejlepší hráč je hodnocen Tomáš Rosický, naopak na plné čáře zklamal Jan Polák. A jak se líbili vám? Hlasujte ZDE.
| POTĚŠILI |
1. TOMÁŠ ROSICKÝ. Volant českého reprezentačního auta, voda fotbalového rybníka. Nebýt něho, není Česko, nejsou výsledky... není Bílek. Vrchní režisér českých reprezentačních skečů, výsostný nahrávač, mozek. Rosický ukázal svoji neuvěřitelnou potřebnost a klíčovost.
Proti Litvě se maximálně snažil, následovalo maximální rozčarování. V klíčovém zápase se Skotskem byl učitelem fotbalu, který školil všechna ta kolemjdoucí dítka. A proti Lichtenštejnsku připravil obě branky. Nikdo další takový tady není (a dlouho asi nebude). Pokud to půjde Rosickému, ostatní se svezou. Musí být zdravý. To je základ.
2. MICHAL KADLEC. S Litvou ukázal, že přesunutím na post stopera zažívá fotbalové deprese. Nebyl jistý, každý litevský útok hrozil gólovou bolestí. Když jej trenér Bílek na další dva zápasy posunul na levého obránce, stal se z Michala Kadlece úplně jiný Michal Kadlec.
Na svém milovaném postu byl hned po Rosickém druhým nejlepším hráčem zápasu se Skotskem, následně si užil i ofenzivní týrání Lichtenštejnska. Kadlec má výtečnou formu. Post levého obránce je nyní suverénně nejsilnější z celé reprezentační defenzivy.
3.TOMÁŠ NECID. Může se mluvit nohama? Necid to dokáže. Pomocí svých dolních končetin vyslal jasný vzkaz do Moskvy: Stavte mě, jsem vážně dobrý. V CSKA totiž nehraje, což prokázal hladem po fotbalu v národním týmu. Zatímco proti Litvě jen střídal (a spálil velkou šanci), se Skotskem i Lichtenštejnskem nastoupil v základu.
Vedl si výtečně. Ukazoval se, pořád chtěl míč, zkrátka mluvil nohama o tom, že pořád platí za ohromnou českou naději - ba co víc, z naděje se začíná stávat mužem, který patří do základní sestavy reprezentace a který dokáže střílet důležité góly.
| ZKLAMALI |
1. JAN POLÁK. Na světě existuje několik jistot: moře bude vždycky slané, slunce vyjde každý den, stejně jako přijde tma a Jan Polák bude pokaždé nejhorším českým fotbalistou srazů národního týmu. Záložník Anderlechtu pomocí svých reprezentačních představení rozjíždí polemiky, zda-li může fotbal děsit a lekat - jelikož podává striktně strašidelné výkony.
Trenér Bílek za ním ale stojí, což nikdo nechápe. Navíc ho staví na post levého záložníka, kde Polák nikdy nehrál, což sám rád dokazuje příšernostmi na hřišti.
Proti Litvě byl zralý na okamžitý přestup k jinému sportu, nejlépe naprosto odlišnému, lukostřelba či něco takového - hrál tragikomicky. I proti Skotsku byl jednoznačně nejhorším z Čechů. S Lichtenštejnskem sice předvedl dvě pěkné střely, ale celkový dojem nenapravil. Už by neměl mít další pokusy.
2. ZDENĚK POSPĚCH. Pokud je levá strana obrany, personifikovaná Michalem Kadlecem, nejsilnějším fragmentem české defenzivy, pak pravou stranu pohlcuje kouř, dým, plameny... zkrátka hoří.
Zdeněk Pospěch už proti Litvě ukázal, jak nebránit, v čemž naštěstí nemusel pokračovat se Skotskem, které ukazovalo, jak neútočit.
I tak ale v uplynulých třech zápasech nehrál dobře, trápil fanoušky nepřesnostmi, směrem dozadu nepůsobil jistě. Navíc jej v jednatřiceti, zdá se, opouští jedna z největších zbraní minulosti - rychlost. Reprezentace doufá v úspěšné uzdravení Ondřeje Kušníra, který by mohl být alternativou za Pospěcha.
3. MAREK SUCHÝ. Netřeba ho lynčovat, nic vyloženě nezpackal. Ale i Bílek přiznal: "Marka jsem povolal, protože hraje v základu Spartaku Moskva a v jednadvacítce je jednou z největších opor. Ale mezinárodní fotbal je ještě o stupeň výš, Marek měl pár nejistých zákroků."
Tím je popsáno vlastně všechno. Proti Skotsku sice slušně bránil, ale pak najednou zkazil úplně nejjednodušší přihrávku - což několikrát zopakoval. Navíc málem vinou své nešikovnosti "skóroval" za záda Petra Čecha.
Na jaře bude třeba pevné obrany, reprezentace hraje (mimo jiné) tři obrovsky složitá utkání venku. Suchý úplně nepřesvědčil. Snad se ve zdraví vrátí Tomáš Sivok, který kvůli přetrženému křížovému vazu v koleni nehrál celý podzim. Jiných hráčů, kteří by mohli nastoupit vedle Hubníka, moc není.
