Výmluvy, alibismus, strach, paranoia, chaos. Před zatraceně důležitým středečním zápasem se Slovenskem by měl trenér české fotbalové reprezentace Petr Rada místo dokonalých rešerší médií zanalyzovat prapodstatu všeobecné kritiky. A zničit fotbalovou bídu, jež lehla na Česko.
ANKETA: zvolte ideální sestavu Čechů na zápas se Slováky - ZDE
On-line deník TÝDEN.CZ našel pět nešvarů, které musejí do utkání se Slovenskem zmizet. Týkají se nejen hráčů a jejich hry, ale především Petra Rady - jde o věci, které on sám může změnit. A které spolu souvisejí.
ČTĚTE TAKÉ: Alibistický kouč Rada. Stane se z něj páv, nebo zajíc?
Když budou Slováci na Letné bodovat, dostane se český tým do prekérní situace. A Rada, dost možná, pod trenérskou gilotinu.
ČTĚTE TAKÉ: Slovák Hamšík: Chceme dostat Čechy ze hry o postup
Co vše je třeba změnit, aby se to nestalo?
ODHODIT ALIBISMUS
Výmluvy, omluvy a zaonačení - to je současný verbální kolovrátek Petra Rady. Jeho tým hraje v náměsíčném stylu, přesto český trenér spokojeně hodnotí „kvalitní hru obránců a zálohy". I laická moravská babička, která viděla českou trudnost ve Slovinsku, musí kroutit hlavou nad arogantní přetvářkou českého kouče, že „všechno je vlastně úplně v klidu".
ČTĚTE TAKÉ: Jankulovski: Nakopávané míče jsou alibismus
Radovi chybí chlapská soudnost. Jeho alibismus akorát popuzuje fanoušky. A i hráči sami moc dobře vědí, že nehrají dobře. Svérázná prohlášení reprezentačního trenéra asi nebudou důvodem k navýšení respektu v kabině. Spíše naopak.
ČTĚTE TAKÉ: Čtenáři známkovali: nejhůř hrál Plašil
UVĚDOMIT SI SKUTEČNOU SÍLU
Stereotypní myšlenkové vakuum, založené na všeobecné domněnce, že „bez Rosy to prostě nejde", musí být propíchnuto racionalitou. I bez Rosického je český tým stále silný, dle papírových predikcí by měl jednoznačně dominovat slaboučké skupině číslo 3.
Jenže nedominuje. Proč? Nervozita, strach... Pod všeobecným tlakem hledá Rada argumenty, spíše výmluvy. Český trenér je utrápený z toho, že záložník Arsenalu chybí, dokola rezignovaně sténá. Jenže je tu David Jarolím, Jaroslav Plašil a další, kteří nastupují v zálohách těch nejlepších lig.
Ale třeba takový Plašil se v reprezentaci mění v roztřepaného kolouška - proč? Protože zapomíná na vlastní sílu a společně s Radou a spol. si neuvědomuje, že má potenciál na to, aby třeba několikrát kličkou vymíchal soupeře. Bez „Rosy" to přece nejde - dělat kličky. Kličky umí jenom Rosa.
NEMÍT V KALHOTÁCH
Radek Šírl si vymění míč s Markem Jankulovským, běží po lajně. Už je skoro u vápna. Jenže místo kličky, centru či čehokoliv ofenzivního se otáčí s míčem a kope ho zbaběle zpět ke stoperům. Ti si dvakrát nahrají, trefí mohutným nákopem lýtko Václava Svěrkoše a míč má soupeř. To je aktuální obrázek české hry.
A opět to souvisí s předešlou položkou. Až si Češi uvědomí svou opravdovou sílu, která kdesi uvnitř je (musí být), budou dělat úžasné kličky, budou střílet, centrovat, útočit v osmi lidech. Atraktivně tlačit. A je to právě Rada, který je k tomu musí vést - říct: „Neboj se jít jeden na jednoho, neboj se vyběhnout dopředu, i když jsi bek. Neboj se, neboj se." Jenže je tu problém - on se dost možná nejvíc bojí právě český trenér.
ČTĚTE TAKÉ: Slováci přeletěli do Prahy. Drželi bobříka mlčení
PRYČ S PARANOIDNÍM STIHOMAMEM
Rada je ten typ člověka, co si stále myslí, že má za zády „tajné". Mediální kritiku si bere osobně, volá do novin, jak je to možné, že napsali toto a toto... Je přesvědčen, že je proti němu vedena mediální kampaň. „To odněkud pramení," okomentoval v Mariboru skandování českých fanoušků, kteří žádali jeho hlavu.
Pokud „to odněkud pramení", tak z české hry - nikoliv z novin, časopisů a internetových serverů. Ty jen konstatují fakta a popisují výkony Radova týmu. Místo rozsáhlé mediální rešerše by měl reprezentační trenér praktikovat sebereflexi, invenční zkoumání vlastních chyb. Tedy pokud je toho schopen.
ČTĚTE TAKÉ: "Rada ven", křičeli češi. Ale Rada si výkon pochvaloval
OPUSTIT CHAOS, NAJÍT SYSTÉM
Za Karla Brücknera prošel reprezentační tým několika fázemi. V té nejzářivější se hvězdný výběr okolo Nedvěda a Poborského měnil v kombinační kolotoč, továrnu na krásný fotbal. Pak už to bylo horší, začalo se prioritně nakopávat na Kollera, jenž měl sklepávat míče „dolů". Ale přesto - byl to Brücknerův styl, jeho herní systém.
A Rada? Jako kdyby vařil čokoládový dort a přidal do něj šunku, salám, jablka, mátu, pampelišky a květák.
Herní systém neexistuje, nikdo nemá své místo. Prolínací flexibilita jednotlivých řad zmizela. Třeba kdysi velká ofenzivní síla v podobě výpadů obránce Marka Jankulovského je pryč. Střední záložníci nastupují chvilku vedle sebe, chvilku za sebou - většinou to vypadá, jako kdyby nevěděli, co přesně mají dělat, kde hrát - stejně jako útočníci. Navíc někdy nastupuje jeden forvard, jindy dva. A nezáleží na tom, jestli doma, venku... Chaos. Za dva dny se ale asi nic moc nezmění.
Foto: Robert Sedmík
