Když v týdnu slavil třicátiny, plnily stránky většiny deníků i internetových severů polemiky o "ztraceném" talentu Tomáše Rosického. Mohl toho dokázat víc, kdyby neměl smůlu, shodovala se média. Rosický ale odpověděl: "Cítím se stále mlád, kariéru ještě nekončím, pořád toho můžu dokázat dost." A následně "odpověděl" i na trávníku.
Proti Skotsku byl mužem, jenž vytvářel mezi oběma týmy ten největší rozdíl. Pořád měl míč na noze, stále vymýšlel útočné variace, neustále se nabízel, makal dopředu, dozadu. To je Pan kapitán!
Když reprezentace senzačně podlehla v prvním kvalifikačním zápasu Litvě, byl nejvíce zlomený. Už na hřišti z něj byla cítit frustrace. I vůle po obratu. Ve skotském zápase už se stal režisérem ohromně důležité výhry. "Je to úleva. Musím kluky pochválit, jak za tím vítězstvím šli. Myslím, že to bylo vidět," oddychuje a jako správný kapitán chválí celou posádku.
"V každé kvalifikaci můžete jednou klopýtnout a nám už se to stalo. Tentokrát jsme nemohli zaváhat. Už před zápasem jsem říkal, že se ukáže, zda tenhle tým za něco stojí. A stojí," je si jistý.
Když se vrací k mdlému výkonu soupeře, pořád tak nějak nevěří striktně destruktivní skotské taktice. "Hráli v podstatě 4-6-0. Chtěli hrát na kontry, ale hlavní pravda je, že byli hodně zalezlí," potvrzuje Rosický. "Připravovali jsme se na to, že budou hrát podobně jako Litva. Byli hodně houževnatí. Museli jsme hodně chodit do soubojů i za cenu toho, že ztratíme míč."
Reprezentace se dostala do fáze uvolnění. Poprvé pod trenérem Bílkem vyhrála soutěžní zápas. Teď v tom musí pokračovat. V Lichtenštejnsku je třeba potvrdit skotskou reakci další vítěznou akcí.
"Všichni viděli, kudy vede cesta, a teď v tom musíme pokračovat. V Lichtenštejnsku to asi taky žádná procházka nebude, Skotové jim dali vítězný gól až v 97. minutě. My musíme každopádně navázat na náš páteční výkon," ví Rosický, jenž bude chtít pokračovat v dokazování "nekonečného mládí".
