Ve svém stresujícím angažmá u národního týmu České republiky měl trenér Michal Bílek jen pár týdnů klidu - po Euru. Rok 2012 však končí opět v roli muže, kterého český lid nechce.
Vratislavský pískot bude Michalu Bílkovi znít v uších ještě hodně dlouhou dobu. Fotbalová reprezentace nastupovala k úvodnímu zápasu mistrovství Evropy proti Rusku a čeští fanoušci spustili ještě před úvodním hvizdem sborový zvuk nenávisti. Zatímco zahraniční novináři chodili k těm českým a ptali se, "co to jako má znamenat", Bílek nehnul brvou.
Po úvodní prohře 1:4 se situace ještě zhoršila. Do Bílka se pouštěli všichni, asi nejsilněji byl slyšet kritický hlas nekompromisního Karla Šípa. Český fotbal dlouhodobě ovládá blbá nálada, absolutní nedůvěra vůči reprezentačnímu trenérovi a téměř nulový vztah k hráčům, přestože Bílkův tým následně zázračně vyhrál další dvě utkání ve skupině (porazil Řecko 2:1 a Polsko 1:0) a šokujícím způsobem postoupil do čtvrtfinále Eura - z prvního místa. Ve vyřazovacích bojích narazili Češi na silné Portugalce, byli absolutně bez šance, prohráli 0:1, ale Bílek mohl odjíždět spokojený. Věděl, že splnil cíl. Jenže...
Bílek ven!
Jenže jde o to, jakým způsobem úkol provedl. Ohromná klika v kvalifikaci, hodně příznivý los v baráži (Černá Hora), ještě příznivější los na Euru, kde Češi vyfasovali jednoznačně nejslabší skupinu celého šampionátu. V Polsku se fanoušci po postupu přece jen trochu uklidnili, přestali pískat na kouče i Milana Baroše (ten po šampionátu ukončil kariéru), ale uvnitř fotbalové společnosti stejně bublalo jakési přesvědčení, že Bílek stále není "tím vhodným", že stačí jedno zaškobrtnutí a lavinovitě se vrátí vše špatné, co Euro na chvíli vymazalo.
Tahle teorie se potvrdila ve chvílích prvních kroků kvalifikační skupinou na mistrovství světa 2014. Bílek opět začal plněním úkolů - remizoval v Dánsku, tak jak chtěl. Jenže hra? Tragická, úmorná, bez jediné šance za celý zápas, absolutně bez ofenzivy, "nekoukatelná".
Následná výhra 3:1 nad Maltou byla povinností (opět nepříliš atraktivní). A pak to přišlo. Domácí remíza 0:0 s Bulharskem opět roztočila ruletu nenávisti. Petici na odvolání trenéra, která začala kolovat po internetu, podepsalo kolem dvaceti tisíc lidí (a další přibývali).
Bílek se topil v mediálním kotli kritiky, pod který si s radostí přiložil nejeden fotbalový expert. "Nevidím důvod, proč bych měl odstupovat. Přijde mi, že v téhle zemi neexistuje soudnost," řekl naštvaně po Bulharsku s tím, že mu chybějí klíčoví hráči Tomáš Rosický a Václav Pilař.
Na Vrbu zapomeňte
Jenže Bílkův problém je jinde - tým na hřišti prezentuje taktickou bezmoc, absolutně neví, co hrát. Absence Rosického je věčnou alibistickou mantrou trenéra. Šéf Fotbalové asociace Miroslav Pelta sice drží nad Bílkem ochrannou ruku, ale i on fotbalu rozumí a moc dobře ví, že reprezentační hra je momentálně kvalitativně na úrovni bangladéšské jednadvacítky.
Spekuluje se, že pokud Bílek bude pokračovat v rytmu šedivé nudy, mohl by jej nahradit vizionář Pavel Vrba z Viktorie Plzeň. "Na to zapomeňte," vzkazuje však plzeňský majitel Tomáš Paclík. Bílkovi jeho pozici nikdo nezávidí. Do nového roku, kdy pokračuje kvalifikace, si dá český trenér jedno hlavní předsevzetí: Chci se konečně líbit Čechům.