Úvodní střetnutí v nové Lize národů se české reprezentaci nevyvedlo. Svěřenci Karla Jarolíma sice brzy vedli, nakonec ale nezískali ani bod. Výsledek je velkou komplikací pro další fázi této soutěže, v níž každá porážka bolí. Ta čtvrteční byla zasloužená.
"Měli jsme smůlu. K Ukrajincům se přiklonilo štěstí." I tak hodnotili úvodní duel Ligy národů hráči českého výběru. Jenomže kdo zápas sledoval, ví, že si hosté neodvezli tři body z Uherského Hradiště náhodou. Šli si za nimi od páté minuty.
Výběr Karla Jarolíma, v němž kvůli zranění chybělo několik opor v čele se středním záložníkem Vladimírem Daridou a stoperem Markem Suchým, sice díky Schickově povedené akci vstoupil do utkání skvěle, pak už se ale musel cítit jako na kolotoči. Reprezentanti Ukrajiny byli dravější, rychlejší a nápaditější.
Kromě svých kvalit využívali také nepříliš vydařené taktiky a rozestavení českého týmu. Jarolímovi vůbec nevyšel systém se třemi obránci, mač se příliš nevydařil ani slávistické záloze. O výkonu druhého útočníka Michaela Krmenčíka, který měl navázat na svou fazonu z Plzně, se není potřeba vůbec bavit.
Naopak výkonu hostů prakticky nic nechybělo. Osobnosti jako Malinovskij, Konopljanka či Jarmolenko ukázaly, jak má vypadat moderní fotbal. Vyzdvihnout záložníka Marlose, který se narodil v Brazílii, je pak naprostou povinností.
Kdyby Ukrajina proměnila své šance už dříve (měla celkem šestadvacet střel, z toho deset na branku) a nevyhořela na fantastickém Vaclíkovi, mohl český nároďák klidně vyfasovat velký debakl. Vymlouvat se na smůlu v závěrečných minutách obou poločasů je tak při nejmenším troufalé.
