„Nová reprezentace" Františka Straky má několik zásadních cílů: uklidnit nasupené české fotbalové fanoušky, prezentovat národní hrdost, porazit Maltu a taky... hledat alternativy na místa, která bolí a trápí národní tým. Kde jsou?
Nechme stranou, že kvalifikace se hraje až na podzim. Že kvality maltského soupeře dosahují nepříliš vysoké úrovně. Že český národní tým, jenž se nyní připravuje v Jablonci, může být jen dočasně unikátním shlukem hráčů, jehož čeká s premiérou zároveň i derniéra. Přípravné zápasy jsou od toho, aby se při nich připravovalo, zkoušelo, teoretizovalo.
ČTĚTE TAKÉ: Jak byl Straka dobrej trenér a reprezentanti ničili trávu
Střelbička, nahrávečky, topinečka. Začíná Strakův čas
Strakův nominační koktejl: čtyřikrát trefa, čtyřikrát mimo
Co tedy může přátelské utkání s Maltou přinést a ukázat směrem k podzimní kvalifikaci? Když nic, naznačí alespoň řešení dvou zásadních reprezentačních bolů.
Bez čelenky, s „barokem"
Česko prioritně trápí odliv stoperů. Tomáš Ujfaluši si natáhl čelenku přes oči a už nikdy nechce reprezentaci ani vidět, David Rozehnal zase v římském Laziu paběrkuje a je nejistý víc, než kdykoliv předtím.
Straka hledá a - hledá dobře. Jan Šimůnek, Erich Brabec, Roman Hubník, možná Tomáš Hübschmann. To jsou jeho možnosti. Asi nejlepší možné tuzemské alternativy.
„Neřeším, jestli budu hrát v základu nebo ne. Pro mě je pozvánka ctí a odměnou za vydařenou sezonu," říká Šimůnek, jenž s Wolfsburgem vyhrál bundesligový titul. „Každopádně všichni víme, že tohle je velká šance a chceme se předvést. Tým je úplně nový, zůstanou jen ti nejlepší," dodává kapitán dvacetiletých vicemistrů světa z Kanady 2007.
Právě on by mohl být defenzivní budoucností reprezentace. Ve Wolfsburgu sice začal špatně, trávil čas po bundesligových tribunách, avšak v klíčovém vítězném období na začátku jarní sezony pomáhal budovat náskok už jako člen základní sestavy. A zůstal v ní prakticky až do konce.
Vlastenecká injekce a okamžiky pravdy
Ještě klíčovější roli má v Šachťoru Doněck defenzivní univerzál Tomáš Hübschmann. Z tréninku je sice vidět, že Straka s ním počítá na post defenzivního záložníka, ale bývalý sparťan je schopný nastoupit i na místě stopera. „Je mi jedno, kde budu hrát," říká a opět, stejně jako Šimůnek, si pomáhá frází, jež souzní s prioritní strategií a mentálním mottem trenéra Straky: „Pro mě je hlavně čest že tu můžu být, že můžu obléct národní dres, pro fotbalistu je to nejvíc..." A tak dále, a tak dále...
Vlastenecká injekce, jíž Straka pravidelně předepisuje svému mančaftu, je sice pozorovatelnou a správnou cestou, jenže chce to i konkrétní obrysy skutečné práce. Tu bude mít trenér nejen v obraně, ale především v záloze. Přesněji řečeno, na krajích zálohy.
Tam je potřeba zuřivě hledat, protože právě hra po stranách hřiště, jež dříve zdobila národní tým, je nyní přehlídkou neflexibilní neschopnosti, malé sebedůvěry a neinvenční zbrklosti. Strakova linie mladých (a mladších) to má změnit. Jména? Martin Fillo, Jaroslav Černý, Daniel Pudil a také nominační úlet Daniel Kolář. K nim patří ještě Radek Šírl, jenž však nastupoval už za Petra Rady.
Plzeňský Rosický(?)
Zvědavost míří především směrem k Fillovi, talentovanému záložníkovi norského Stavangeru. Kvůli lehkonohému pohybu a míčovým dovednostem se mu říkalo „plzeňský Rosický".
Teď může ukázat reprezentační potenciál. „Neberu to jako jednorázovou akci a chci ukázat, že do národního týmu patřím," burcuje sám sebe. „Všichni víme, že tenhle sraz hodně napoví o naší budoucnosti."
Jaroslav Černý pak bude chtít naznačit, že fyzicky stačí na mezinárodní fotbal, Daniel Pudil zase pomocí dobrého výkonu avizovat opuštění všech těch příjemně zakázaných věcí, které fotbalistu lákají a v Čechách zlákaly i jeho (tedy alkohol, rychlá auta, alkohol...). Zalezlý v belgickém Genku se vrátil zpět do velkého (či alespoň „většího") fotbalu.
Strakovo lepení problémů v národním týmu bude zajímavou fází v jeho reprezentačním "životě". I na tom, jak si Franz řešením poradí, může záležet, zda to bude život jepičí či nikoliv...
Foto: Robert Sedmík
