Pamatujete? Dvacetiletí lvíčci ve finále fotbalového mistrovství světa. Je to dva roky nazpět. Úspěch nasadil české kopané růžové brýle, přes něž viděl optimistickou budoucnost. „Tenhle ročník je hodně silný. Většina hráčů bude pokračovat až do dospělé reprezentace," odhadoval tehdy trenér Miroslav Soukup.
Ten nyní vede egyptskou dvacítku, na jejíž půdě ve čtvrtek začíná mistrovství světa „nových" dvacetiletých. Češi budou obhajovat stříbro.
Jejich předchůdci mezitím vyspěli, možná i dospěli (i když takovému Markovi Střeštíkovi to docela trvalo). Avšak při vzpomínce na Soukupovo proroctví a aktuální pohled na herní kvalitu a rozpoložení stříbrných mladíků, připomíná koučova předpověď spíše věštbu opilé kartářky než seriózní vizi.
Někteří jsou členové jednadvacítky, jeden (Fenin) byl dlouhodobějším členem reprezentačního áčka. I když jsou stále mladí, očekávání po kanadském úspěchu povětšinou nenaplňují. Důvody? Především špatně zvolená angažmá. Ale třeba také mladické vrtochy. Anebo prostě... nejsou tak dobří.
On-line deník TÝDEN.CZ se detailně podíval na všechny hráče, kteří nastoupili v torontském finále v základní sestavě.
RADEK PETR. Talent, jenž se měl přeměnit v budoucího Petra Čecha 2, se rozplývá ve vlastním přecenění. Místo pracovitého sbírání minut v české lize, odkud měl po mistrovství spoustu nabídek, zamířil rovnou do italské Parmy. Za dva roky si za ni nezachytal.
Ba co víc. Trápil se i na hostování v třetiligové Sérii C. V celku Pro Patria nebyl jedničkou. Teď prožívá mírné obrození, ale spíše jen „osobní". Belgická druhá liga se totiž nedá považovat za silné fotbalové lano směrem vzhůru. Ale v Eupenu dvaadvacetiletý brankář alespoň chytá...
LUKÁŠ KUBÁŇ. Levý obránce s defenzivní jistotou a ofenzivní chutí se tak nějak „zasekl" na místě. Po šampionátu sice odešel z druholigového Slovácka na hostování do Brna, ale nijak extrémně se neprosadil. Teď už je zpátky ve Slovácku, aktuálně prvoligovém. Ze sedmi letošních zápasů odehrál čtyři v základní sestavě.
Kubáň má stále ještě dost času, někteří hráči získávají v dospělé defenzivě ostruhy až po překročení určité věkové hranice - 24, 25 let. Přesto, vzhledem k tomu, že na šampionátu zářil a dařilo se mu, je zatím spíše zklamáním.
ONDŘEJ MAZUCH. To je stoper!, křičeli před dvěma lety ti, co talentovanou defenzivní skálu neznali. A těch málo expertů, co o Mazuchovi vědělo, však překvapeno nebylo. Nemohlo být. Mazuch okouzlil Kanadu perfektně spolehlivými výkony. Už v tu dobu byl ve velkém klubu - ve Fiorentině.
I on doplatil na přecenění sebe sama, naštěstí si brzy uvědomil, že v italské Serii A si jen tak nezahraje. Přestoupil do bruselského Anderlechtu, kde získává první opravdové zkušenosti mezi dospělými. Odbyl si premiéru i v Lize mistrů - avšak dost smolnou a těžkou. Proti Lyonu vyrobil obrovskou hrubku, navíc jej neustále míchal Lisandro Lopéz. I tak je snad Mazuchova kariéra v resuscitační fázi.
JAN ŠIMŮNEK. Nahoru, dolů, nahoru, dolů. Základ, lavička, základ, lavička... Kapitán vicemistrů světa si může v bundesligovém Wolfsburku losovat. Pohybuje se na hraně, jednou hraje, jednou ne. Letos tedy spíše ne - odehrál jen zhrzených 38 minut první půle proti Hamburku (2:4), pak byl vystřídán.
Naopak minulou sezonu výrazně přispěl k senzačnímu zisku bundesligového titulu. Teď to jen chce, aby začal stabilně hrát, nevyráběl své typické chyby - fotbalová zatmění, kdy netrefí míč, nahraje ho protihráči... Přesto alespoň částečně plní "stříbrné" předpoklady.
ONDŘEJ KÚDELA. Fotbalový domov našel v Mladé Boleslavi, kde se pravému obránci relativně daří. Do automobilového městečka přestoupil ze Sparty. Na Letné se ofenzivní obránce neprosadil. Kúdela brzy po mistrovství dopadl nohama na zem, uvědomil si, že sparťanská mise jej zahltila.
Až ustálí výkonnost na určitém bodě, bude hodně platným a nadprůměrným ligovým hráčem. Splňuje mustr moderního pravého beka - dozadu spolehlivý, dopředu nesmírně aktivní. Ještě půjde nahoru. Může překvapit.
JAKUB MAREŠ. V základní sestavě pro torontské finále byl proto, že nemohl nastoupit slávista Petr Janda. Teplický hračička má míč pro mazlení, někdy si s ním ale hraje až příliš. Na severu Čech mu byla předpovídána velká budoucnost, Mareš byl obrovský talent.
Teď se z něj musí stát „hotový" hráč. A to nebude lehké. Mareš sice patří do základní sestavy Teplic, ale brzdí jej výkonnostní nevyrovnanost.
TOMÁŠ MIČOLA. Ostré křídlo, na jejichž hledání by česká reprezentace měla vypsat nějaký celonárodní konkurs. Dvacetiletý šikula s rychlýma nohama zářil v Kanadě a nyní patří do té méně početné sorty hráčů, kteří splňují potenciál a ze kterých by něco mohlo být.
Je pevnou součástí základní sestavy Baníku Ostrava, jedním z nejdůležitějších hráčů. Samozřejmě, ani jemu se občas nevyhne zabřednutí do fotbalové tmy, ale pokud nezvolí nějaký ukvapený odchod (jako spousta jeho kolegů), může z něj být česká hvězda budoucnosti.
MAREK SUCHÝ. Už v době, kdy zářil na mistrovství, byl v Čechách známým členem základní sestavy Slavie. Netřeba dodávat, že za dva roky vyrostl Suchý do stoperské spolehlivosti a je jen otázkou času, kdy opustí Česko a zamíří do světa.
Je na čase, aby pomalu nakukoval do dospělé reprezentace, jednadvacítka mu začíná být malá. Snad jen dvě černé vize to mohou zhatit - zranění, nebo nepovedený přestup. Snad se Suchý nenechá zlákat třeba Realem Madrid, jenž o něj stál. Při vší úctě, kopl by si tam jen těžko.
LUBOŠ KALOUDA. Přesný příklad zmixované smůly, o které on-line deník TÝDEN.CZ píše v předchozích větách. Kalouda, okukovaný v Brně světem skautů talentů, nesmyslně podepsal smlouvu v CSKA Moskva. Ruská specifika a silný kádr jej zadupaly do země, řícení do propasti navíc urychlilo těžké zranění.
Jak Kalouda vypadá teď? Střídá ve Spartě, kde je na hostování, je šedivě průměrný, nevyčnívá. Trenér Chovanec sice věří, že někdejší brněnský bombarďák potřebuje jen čas a klid, ale aktuální situace nenahrává optimistickým prognózám, jež přišly po šampionátu. Žádný „nový Nedvěd". Chrakteristika zní nyní asi takhle: "někdejší talent s příznaky vyčpělosti".
MAREK STŘEŠTÍK. Je na tom ještě hůř než Kalouda. Zatímco jeho brněnský parťák alespoň zůstal skromným a pracovitým chlapcem, se Střeštíkem se dlouhodobě táhlo frajersko-melírské stigma. S nosem nahoru a hlavou v nebesích ale nevidíte na míč, což si Střeštík snad už uvědomil. Ve Spartě, kde je na hostování, seká latinu.
Přesto jej mladické zbytečnosti stály ztrátu fotbalových fatalit. Chlapík, který vedle Fenina, Kaloudy a Šimůnka patřil mezi nejlepší hráče na šampionátu, je rád, když se ve sparťanském dresu vůbec podívá na hřiště. Moc často se to nestává.
MARTIN FENIN. Největší hvězda stříbrného týmu. Fenin udělal dobře, když si po šampionátu mezi hordou nabídek vybral průměrný německý Frankfurt. Má blízko k základní sestavě.
Jenže i jeho jako by pohltil „střeštíkovský" vrtoch. Byl členem „elitního" týmu reprezentačních pijanů, loňské léto se pral v baru, následně si málem podpálil byt. Nekoncentruje se na fotbal tak, jak by bylo potřeba. Ale snad vyspěje. Pak by se mohl stát velkým fotbalistou. A hráčem základní sestavy reprezentace.
Foto: Robert Sedmík
