S fotbalovou reprezentací do 21 let už na mistrovství Evropy získal bronzové medaile, bez ohledu na výsledek ale pro trenéra Jakuba Dovalila bude vrcholem dosavadní kariéry letošní Euro, které v České republice odstartuje za tři měsíce. A nejen proto, že lvíčata budou hrát turnaj na domácí půdě.
"Otázkou ovšem je, jaký vrchol to bude," usmál se Dovalil, který vede jednadvacítku od roku 2008. S týmem má v 51 zápasech bilanci 28 výher, 12 remíz a 11 porážek a v kvalifikaci s ním prohrál jediný zápas - před třemi lety v baráži ME s Ruskem.
"Rád bych zůstal, protože mě práce ohromně baví a naplňuje. Ale zatím to nechávám být a soustředím se jen na Euro. Musela by přijít opravdu dobrá nabídka, abych ji řešil už teď," poznamenal jednačtyřicetiletý kouč, který by se však prvnímu angažmá v klubu nebránil.
"U reprezentace určitě nebudu celý život. Už jsem v minulosti nějaké nabídky měl a věřím, že další ještě dostanu. Je ale otázka, aby to bylo to pravé ořechové. Chtěl bych, aby to byl klub, který je zabezpečený a dalo se tam něco vytvořit," přidal Dovalil.
Jak tedy vypadá vysněné angažmá? "Něco jako Borussia Dortmund," usmál se Dovalil a hned vysvětlil: "V minulé sezoně skončila druhá a teď hraje v bundeslize o záchranu. Vedení přesto trenéra Kloppa podrželo, přitom jinde by za tu dobu vyměnili kouče už třikrát."
Kouč - cestovatel
Teď však Dovalila plně zaměstnává sledování hráčů a příprava na Euro. "Je to hodně ježdění, probírání statistikami a hodně času také zabere sledování videa. Když si totiž chcete v klidu prohlédnout šest zápasů Dánska, šest Srbska a šest Německa (soupeři Čechů v základní skupině) a všechno si z toho vypsat, tak to zabere třeba měsíc," popsal trenér.
Práci mu navíc komplikuje i skutečnost, že některé hráče bude mít k dispozici až před Eurem, protože Ladislav Krejčí, Pavel Kadeřábek nebo Matěj Vydra nastupují za seniorskou reprezentaci. Dovalil je tak v podobné pozici jako hokejoví trenéři před mistrovstvím světa, kteří čekají, kdo vypadne v play-off NHL.
"Každý trenér by chtěl mít mužstvo pohromadě, aby s ním mohl pracovat. Takhle jsme ale zase mohli vyzkoušet co nejvíc hráčů, vystřídali jsme jich asi 76," uvedl Dovalil, u kterého příměr s hokejem sedí i z jiného důvodu. Jeho otec je totiž hokejovým odborníkem, spolupracoval s reprezentačními trenéry Luďkem Bukačem a Stanislavem Neveselým a byl dokonce uveden do Síně slávy českého hokeje.
V chlapech se neprosadil
"K hokeji mě to ale nikdy moc netáhlo, bál jsem se, že mi vyrazí zuby. Ale když jsem jako malý jezdil s tátou po soustředěních, tak už tehdy jsem okukoval, jak hvězdy dřou, a pomalu ve mě uzrávala myšlenka, že budu trénovat," vzpomínal Dovalil.
Nakonec šel hrát fotbal do Slavie. "Jako kluk jsem chtěl být profesionál, ale k tomu potřebujete i štěstí. A když jsem končil v dorostu, tak do Slavie přišel jako majitel pan Korbel a začaly se dělat velké nákupy. Přivedli Nečase, Biniče..." přidal.
"Z mého ročníku se do áčka nakonec nedostal prakticky nikdo. Vlastně jenom Radek Černý, kterému se to ale taky povedlo až ve čtyřiadvaceti letech a musel předtím projít přes Poštornou, České Budějovice," uvedl Dovalil. "Takže jsem tehdy přemýšlel, kde bych našel uplatnění a čemu rozumím, a dopadlo to takhle," dodal.
Špatná volba to zjevně nebyla. S reprezentací do 17 let totiž získal Dovalil stříbro na ME a s výběrem do 19 let bronz. Třetí místo obsadil také s jednadvacítkou před čtyřmi lety v Dánsku a další úspěch by rád přidal i teď na červnovém domácím šampionátu.
