Věří fotbaloví reprezentanti na zázraky? Před závěrečným dvojzápasem kvalifikace o světový šampionát by každopádně měli. Jenom velmi nepravděpodobná souhra okolností může poslat národní tým do baráže. Ovšem obsadit druhé místo ve skupině k tomu nemusí stačit, protože bodový součet nesmí být zároveň nejhorší v porovnání s ostatními soupeři na druhých místech zbylých skupin.
Ano, je důležité soustředit se na vlastní výkon, jak s oblibou říkávají čeští fotbalisté. Ale případný postup mají v rukou jiní. Lámat hůl nad kvalifikací by se nemuselo vyplatit, pár fotbalových zázraků se totiž v nedávné historii odehrálo.
Při zmínce o Euru 96 si mnozí vzpomenou na triumfální cestu party kolem trenéra Dušana Uhrina staršího až do finále mistrovství Evropy, kde v prodloužení rozhodl o triumfu Německa kanonýr Oliver Bierhoff. Málokomu se ale hned vybaví, jaká trnitá cesta na samotný turnaj vedla.
Hned na začátku kvalifikace přišla šokující ztráta bodů na Maltě, kde se po remíze radovali domácí fotbalisté. Ztrátu se sice ještě povedlo odčinit v úspěšné konfrontaci s Holandskem, ale poté přišla další rána. Po kruté porážce s Lucemburskem a následném zaváhání v Norsku se zdál postup ztracen.
Matematické výpočty byly jasné, jen mix samých výher v kombinaci s ostatními výsledky mohl přinést postupový koktejl. Nejdříve přispěchalo na pomoc Bělorusko, které sebralo všechny body Nizozemcům. Reprezentace zabrala, všechno vyhrála a na konci kvalifikace o nic hrající Holanďani přemohli Nory a Čechům otevřeli cestu do finále mistrovství Evropy.
Když to nejde na hřišti, pomůžou tanky
Velkému týmu může pomoci i náhoda, nebo také válka. Dánům v kvalifikaci na ME 1992 utekl postup mezi prsty, osudným se jim stalo zaváhání v Severním Irsku.To je připravilo o vedení v tabulce a za vítěznou Jugoslávií zaostali v celkovém zúčtování o bod. Tehdy do bojů zasáhla politika. Sankce proti Jugoslávii nakonec vyvrcholily vyloučením balkánské země ze závěrečného turnaje.
Dodatečně povolané Dánsko dalo dohromady své nejlepší hráče, kteří si vesměs v tu dobu užívali dovolenou a odjeli na turnaj, kam se ani původně nedostali. Uvolněný tým svou konkurenci zničil a parta kolem legendárního Petera Schmeichela se stala "omylem" nejlepší v Evropě. Je jisté, že kdyby nezačaly válečné boje na Balkánském poloostrově, znali bychom jiného šampiona.
Do třetice všeho dobrého a překvapivého
Udělat poslední krok je vždy nejtěžší, o tom se na světové kvalifikaci přesvědčili hráči Francie. Psal se rok 1993 a Francouzům stačilo k postupu na mistrovství světa konaném v USA získat pouhý bod z domácích zápasů proti Izraeli a Bulharsku. Nikdo si nepřipouštěl, že zkušený tým zaváhá. Zvláště, když hráli proti slabému Izraelu a průměrnému Bulharsku.
Jenomže papírové předpoklady na hřišti shořely. Na Izraelce, kteří do té doby v kvalifikaci nevyhráli, nenašli recept. A v dalším duelu proměnilo Bulharsko v Paříži svůj sen ve skutečnost. Podobně jako český tým o dva roky později a Dánsko před nimi, i oni dosáhli na závěrečném turnaji skvělého umístění.
Teorie je předpokladem praxe
A co se musí stát, aby se Češi stali také součástí zázraku? Prvním předpokladem je plný bodový zisk s Maltou a Bulharskem. Arméni musí porazit bulharský výběr a Dánsko nesmí z dvojzápasu proti Itálii a Maltě získat čtyři body.
Pokud nastane tato situace, tak pohledy českých hvězd budou pohlížet na výsledky skupiny E. "Muselo by nám pomoci hodně okolností, dá se říct, že je to sci-fi," tvrdí Josef Hušbauer. Ale i sci-fi je regulérní filmový žánr, tak proč by se to všechno nemohlo stát?
POSLECHNĚTE SI HYMNU O TEHDEJŠÍM POSTUPU DO ANGLIE:
