Na evropském šampionátu povede český tým nový kapitán. Zraněného Tomáše Rosického nahradí fotbalový cestovatel Tomáš Ujfaluši. „Chtěl bych si zahrát proti Itálii," říká v rozhovoru pro TÝDEN.CZ. Na soupeře z Apeninského poloostrova však Češi mohou narazit až ve finále.
Jak moc je pro vás kapitánská páska důležitá?
Být kapitánem se každému nepoštěstí. Moc si toho vážím. Ale na druhou stranu vím, že je to jen záskok za Tomáše Rosického. A také všechny interní věci nerozhoduje kapitán, ale rada starších spolu s trenérem.
Rada starších? Jak to funguje?
Jsou to hráči, kteří jsou starší nebo v národním týmu odehráli nejméně kolem padesáti zápasů, a samozřejmě má své slovo i trenér. Momentálně je nás tam asi osm - kapitán Tomáš Rosický, Petr Čech a já jako zástupci a dále Milan Baroš, Honza Koller, Marek Jankulovski, Tomáš Galásek a David Rozehnal. Tak by to mělo platit i na hřišti.
Co vlastně řešíte?
Když chce například trenér slyšet názory hráčů na taktiku, kterou budeme hrát, mluví s námi. Myslím, že je to důležité, zažil jsem to i v obou zahraničních angažmá.
Rozhoduje rada starších i o nominaci?
Ne, to v žádném případě. Nominaci dělá trenér spolu s asistenty. Tak to bylo vždycky a vždycky bude.
Všude, kde jste hrál, jste u fanoušků patřil mezi nejoblíbenější hráče. Pomohlo vám to ke kapitánské pásce?
Těžko říct, jestli to tomu nahrálo. Osobně si myslím, že moc ne.
Hrajete v Itálii, kde k fotbalu patří i móda. Je to opravdu taková nutnost?
Samozřejmě to trochu platí. S trochou nadsázky se dá říct, že když se někdo na tréninku prezentuje špatně oblečený, tak se mu hráči smějí. V kabině máme takové ramínko, kde se vyvěšují nejhorší věci, ve kterých hráč přišel na trénink.
Z pohledu fanouška to však občas vypadá, že kdo má špatně nagelované vlasy, nemůže ani na lavičku...
(smích) Tak hrozné to v žádném případě není.
V jednom z rozhovorů jste říkal, že byste chtěl v budoucnu odejít do Ameriky. Je to podobná cesta jako u Davida Beckhama, být blíž filmovému Hollywoodu?
Ne, to v žádném případě. Vůbec bych nechtěl srovnávat s Beckhamem, protože to je úplně jiný svět. To tady dělají novináři. Už když jsem odcházel z Olomouce, tak jsem měl svůj plán, jak bych chtěl prožít kariéru. Zatím se mi to daří. Když jsem odcházel do Německa, byla mým snem Itálie. V Hamburku jsem byl maximálně spokojený, ale po třech a půl letech jsem cítil, že potřebuji změnu. A přišla Florencie. Vysněná Itálie a navíc jedno z nejkrásnějších měst v Evropě. Ale zase chci jít dál. Teď je tu Španělsko - další řeč, kterou budu umět, a další kultura, kterou poznám. A na závěr bych chtěl jít do Států, kde bych chtěl odehrát rok nebo dva a vyzkoušet si zase něco nového. Hodně mě to láká a věřím, že se tam do té doby místní fotbal ještě zvedne. I když tam půjdu až ve čtyřiatřiceti nebo pětatřiceti, nebudu už tolik myslet na to, že bych měl něco vyhrávat. Nebo že bych měl dál přestupovat do nějakých supertýmů.
Už to zaznělo, chystáte se do Španělska, kromě Česka tak budete pracovat ve třetí evropské zemi. Je to příprava na další zaměstnání?
Stoprocentně. Jednou bych chtěl využít toho, co jsem v životě nastřádal. A to budou hlavně jazyky. Myslím, že člověk, který mluví více jazyky, má šanci na lepší uplatnění. Co budu dělat, ještě zatím nevím. Trénování to rozhodně nebude. Tohle povolání je hodně náročné, velká zodpovědnost, hodně času.
Kolik času tráví denně profesionální fotbalista tréninkem?
Myslím, že rozdíl mezi Českem a Itálií je. Ve Florencii trávím denně na stadionu čtyři pět hodin, kdežto v Olomouci jsem tam byl tak hodinu a půl, maximálně dvě hodiny, osprchoval se a šel domů. Byl jsem ještě mladý a neuvědomoval jsem si, kolik bych mohl fotbalu věnovat. Venku to však funguje jinak. Člověk přijde na trénink o hodinu a půl dřív, zajde třeba do posilovny nebo pracuje podle individuálního tréninkového plánu, odtrénuje s týmem a ještě zůstává na stadionu.
Říkal jste hodinu a půl, není právě to důvod, proč si čeští fanoušci, pracující minimálně osm hodin denně, rádi zanadávají?
Mluvil jsem sám za sebe. Když mi bylo osmnáct, tak jsem to tak dělal. To však neznamená, že si ostatní v Čechách třeba nepřidávají.
Uvažujete o fotbalovém návratu do Čech?
V Čechách s kariérou končit rozhodně nebudu.
Proč se nechcete vrátit? Kvůli poměrům v českém fotbalu?
Kvůli tomu ne. Skončím někdy v šestatřiceti a po tom všem, co jsem prožil, už nevidím důvod, proč se vracet do české ligy. Nevím, co by mě lákalo.
Třeba vyhrát s Olomoucí titul...
Tak s Olomoucí rozhodně ne. Pokud se vrátím do Čech, tak jedině do Prahy. K Olomouci patří část mého života, strávil jsem tam krásné roky, ale žít bych tam nechtěl.
Tak tedy Sparta? Nebo Slavia?
Ani Sparta, ani Slavia. Odmalička jsme s bráchou velcí fanoušci Bohemky, takže když v Česku, tak jedině tam. Ale je to jen taková teorie.
Už to vypadá, že se v Bohemians sejde celá reprezentace. Nedávno něco podobného vyslovil i Jan Koller...
To jsem také slyšel, ale to by tam Honza musel vydržet pět šest roků, abychom si ještě zahráli spolu.
To by klidně mohl vydržet a možná by byl stále nejlepším střelcem současného českého fotbalu, nemyslíte?
Jenda začal s opravdu velkým fotbalem až v pětadvaceti šestadvaceti, takže není tolik opotřebovaný.
A navíc v každém zápase reprezentace ukazuje, že je stále hodně platný...
Přesně tak. To je dobře, že dává góly, protože je nějaká šance, že si odchod z národního mužstva ještě rozmyslí. Nahradit ho totiž bude velmi těžké. Je to jedinečný hráč, který už dal v reprezentaci čtyřiapadesát branek. Druhý takový typ útočníka v Česku není.
Čeští fandové hodně spoléhali na Pavla Nedvěda. Mluvil jste s ním o možnosti návratu do reprezentaci?
To víte, že jsem s ním mluvil. Hned několikrát. Ne snad, že bych se ho snažil přímo přesvědčit. Ale věřil jsem, že se nakonec vrátí. Na druhou stranu ho chápu. Má za sebou těžkou sezonu a navíc ho čeká další v Turíně. Juventus se dostal do Ligy mistrů a on by si strašně rád splnil sen a konečně si zahrál finále téhle soutěže.
Pojďme zpátky k Euru. V tuzemsku se nahlas mluví o tom, že jsme v lehké skupině. Jste stejného názoru?
Já si to nemyslím. Domácí Švýcaři, výborní Portugalci a nevyzpytatelní Turci, to přece není nic snadného. Je to turnaj a možné je všechno. Musíme se vyvarovat chyb, kterých jsme se dopustili na světovém šampionátu před dvěma roky v Německu, kde jsme se vlastní vinou připravili o možnost postupu. Nechali jsme se s Honzou Polákem hloupě vyloučit a byl konec. Toho se musíme vyvarovat.
Na šampionátu si zahrajete i proti Portugalci Cristianu Ronaldovi, v současnosti asi nejlepšímu hráči světa. Jak se dá ubránit?
Je to rozhodně nejlepší hráč letošního roku, výborně hrál i loni, všechna čest. Budeme si na něj muset dát obzvlášť pozor. Jakmile se otočí s balonem, umí udělat nečekané věci a zamotat hlavu hned několika hráčům. Důležité bude vyhýbat se faulům v blízkosti naší branky, protože jeho přímé kopy jsou nebezpečné. Když už faulovat, tak někde na půlce hřiště.
Je kvůli němu Portugalsko největším favoritem šampionátu?
Podle mého je to Itálie. Jsou to mistři světa a i letos mají výborný tým. Mnoho hráčů je ve výborné formě - Toni, Del Piero, Pirlo. Po taktické stránce jsou nejlepší a nedostávají moc branek. Rád bych si proti nim zahrál, protože na šampionátu v Německu jsem kvůli vyloučení v předešlém zápase s Ghanou hrát nemohl.
Loni na jaře se česká reprezentace ocitla v nelibosti fanoušků kvůli večírku na hotelovém pokoji. Jaký je to pocit?
Reakce fanoušků byla pochopitelná. My jsme udělali chybu a byli jsme si toho vědomi. A nečekali jsme nic jiného. Nečekali jsme, že za námi lidé budou stát a brát to pozitivně. Myslím, že jsme za tu chybu zaplatili dost, jak herně, tak mediálně. To se stalo a už se to nesmí opakovat.
Četl jste potom české noviny?
Je celkem zbytečné opět o tom mluvit. Tenkrát bylo lepší noviny nečíst. Spoustu věcí tam bylo převrácených. Byly napsané tak, jak se to novinářům hodilo, aby člověka dostali do špatného světla. Já jsem pro to, když se něco podobného stane, aby se o tom psalo. Ale musí se to psát tak, jak se to opravdu stalo.
Po Euru končí éra trenéra Karla Brücknera, kouč oznámil, že v reprezentaci pokračovat nebude. Kdo by ho měl podle vás nahradit?
To je těžká odpověď. Četl jsem, že už někteří trenéři odmítli vést národní tým. Mně by se líbil Ivan Hašek, protože to byl velmi zkušený hráč i zkušený trenér, který měl možnost pracovat také v zahraničí. Ale odmítl to. Neznám přesně podrobnosti proč a za jakých okolností se tak rozhodl.
Bude mít rada starších nějaké slovo?
Rada starších nebude mít žádné slovo. Do tohohle opravdu nezasahuje.
V minulém roce jste byl jednou z volebních tváří ODS. Sledujete dění na české politické scéně?
Abych řekl pravdu, moc ne. Spolupracoval jsem, protože jsem vždycky volil ODS. Ale že bych se dychtivě díval v televizi na zasedání parlamentu, to zase ne.
Sledujete události běžného života v Česku? Teď se řeší například zdravotnická reforma nebo americký radar v Brdech.
Je pravda, že fotbalisté žijí v trochu jiném světě. Přece jen sem přijedu jen jednou za měsíc na několik dnů, navíc jsem zavřený na hotelu, jím se spoluhráči, jednou za den se vyjede autobusem na trénink a opět se vracíme na hotel. A pak zase odjedeme do svých klubů. Šance sledovat některá témata tu je, hlavně díky internetu. Co mě zajímá, to sleduji.
Mnoho lidí, kteří sport nesledují, si vás pamatuje jako tvář akce Fotbal pro rozvoj, která pomáhá fotbalistům z keňských vesnic. Jak jste se k tomu dostal?
Je to nápad mého bratrance, který měl tu možnost pobýt dva nebo tři měsíce v Keni. Nahromadil mnoho materiálů a jednou mi zavolal, jestli by mě to nezajímalo. Do té doby jsem nic podobného nedělal, takže jsem do toho šel. Pro hráče z Afriky například nakupuju kopačky nebo balony, dresy. Každý rok přijede tým, ve kterém jsou mimochodem zastoupeny i ženy, a odehraje tu několik turnajů. Loni jsem měl možnost se jednoho turnaje zúčastnit. Vyzkoušel jsem si i jejich míč, který je spletený z různých papírů a alobalů a nakonec svázaný tkaničkou. Dokonce jsem si jeden takový upletl.
Jaký výsledek má ta akce mít?
Foto: Robert Zlatohlávek, Robert Sedmík, Reuters
