Reprezentace
Uspokojený Baroš. Jeho bobřík mlčení a holý zadek

Dlouho byl před novináři skoupý na slovo. Žádosti o rozhovor na srazech reprezentace odmítal. Po postupu na Euro 2012 se však často kritizovaný útočník Milan Baroš rozpovídal. Mimo jiné prohlásil, že lidé, kteří do českého týmu šili, mu jsou u zadku. Těm, kteří snad Barošova slova nepochopili, ukázal český útočník hned po příletu na pražské letiště názorně, kde přesně mu jeho kritici jsou. Po Ruzyni se totiž procházel s holým zadkem.

Milan Baroš nebyl z českých fotbalistů sám, kdo během rozjuchané cesty z Černé Hory potrhal svůj oblek a z letadla vystoupil vysmátý jen ve spodním prádle. Postup na Euro se dá zkrátka slavit všelijak. A Milan Baroš už od svých mladických let dokazuje, že slavit rozhodně umí. Dlouhověkost bohužel neplatí pro jeho kanonýrské schopnosti.

Ve dvaadvaceti letech byl Milan Baroš nejlepším střelcem Eura 2004, kde Češi získali bronz. Pomáhal vybojovat Euro 2008 a zažil vítěznou baráž o postup na mistrovství světa 2006. Rychlý, sprintující, střílející gól. Takový byl Milan Baroš. Byl.

V reprezentačním dresu už hlavy soupeřům nemotá. Kvalifikace na Euro 2012 byla jeho vůbec nejhorší a právě on byl jednou z hlavních obětí kritiky českého výběru. Ten nakonec svůj cíl splnil a kvalifikoval se mezi nejlepší evropskou šestnáctku.

"Spousta lidí nám nepřála a bylo to cítit všude. Od fanoušků přes odborníky a Druláka. Jsem rád, že jsme dokázali, že se pletli. Zatímco oni jsou teď možná naštvaní, my jsme šťastní," citoval Baroše server isport.cz

Kritika na Barošovu hlavu byla mnohdy oprávněná. Útočník Galatasaraye Istanbul se během kvalifikace trápil. Svůj střelecký zmar nastartoval již loni v září v prvním kvalifikačním duelu s Litvou. Češi prohráli 0:1 a Baroš neproměnil penaltu. Pak už se to s ním vezlo. V celé kvalifikaci se trefil jen jednou, v zápase proti slabému Lichtenštejnsku. Kouč Michal Bílek mu přesto dál nezlomně věřil. "Měl smůlu," konstatoval Bílek téměř po každém utkání reprezentace.

Baroš: Na kritiku jsem si už zvykl

Barošovy snědé nohy lesknoucí se masážní emulzí už zkrátka nejsou tak rychlé. Vigantickému rodákovi už také není dvacet let, ale třicet.

"Ano, vím, že můžu hrát líp a budu se snažit, abych se na Euro dobře připravil. Je mi jedno, co o mně píšou různé bulvární plátky, soustředím se jen na fotbal," prohlásil Baroš.

Ten nyní dohání tréninkové manko po problémech s lýtkovým svalem a v baráži s Černou Horou tak odehrál jen posledních šest minut odvety.

"Každý, kdo někdy hrál fotbal, ví, že když jste tři čtyři týdny zraněný, hrát prostě nemůžete. Jsem rád, že jsem tady mohl být a že jsem mohl klukům pomoct i mimo hřiště," líčil odchovanec Baníku Ostrava.

Ano, i mimo hřiště byl Baroš vidět. V odvetném zápase baráže v Černé Hoře si vysloužil žlutou kartu i jako náhradník. Krátce po poločasu se rozcvičoval za postranní čarou, když k němu doputoval míč, který měli z autu vhazovat domácí. Míče se ale ujal Baroš, strhla se strkanice a český náhradník viděl od rozhodčího žlutý kartonek. Nestačil se divit.

Udivený je Baroš na hřišti často. Jeho souboje s obránci totiž končí většinou pádem na zem a máchání rukama směrem k rozhodčímu. V horším případě ani k žádnému souboji nedojde, protože Baroš do protihráče groteskně vrazí. Tak jak to předvedl při střetu s Puyolem v říjnovém zápase se Španělskem (0:2). Z letenských tribun se tehdy ozýval pískot a volání "Baroš ven". Český útočník už je ale vůči škarohlídům imunní.

"Nějak jsem si na kritiku už zvykl, vždycky tady budu takový rebel a je mi jedno, co na mě lidi řvou. Chtěl bych poděkovat těm fanouškům, co nás ty dva roky podporovali. A ten zbytek, co do nás šil a chtěl, abychom neuspěli, ten je nám více méně u zadku," dodal Baroš.

Ten mlčící střelec s holým zadkem, kterého čeká v červnu již čtvrtý velký turnaj v kariéře.