Jinými slovy sotva svítili. Necelé tři měsíce před evropským šampionátem měl být pro Itálii zápas s Německem ultimátním testem schopností. Test proběhl, ovšem výsledek 1:4 je pro Antonia Conteho, který se v létě vrací na klubovou úroveň, přinejmenším neuspokojivý. Co bylo špatně?
Už po remíze 1:1 se Španělskem bylo patrné, že defenziva bude pro Italy i nadále základem hry s tím, že kreativní složky vepředu mohou rozhodovat zápasy při sebemenší příležitosti. Utkání s Německem ambice "Squadry Azzury" těžce pošlapalo.
Výsledek 1:4 totiž naprosto přesně vystihuje jednostrannou dominanci, která byla v mnichovské Allianz aréně k vidění. Mistři světa z Brazílie možná nebyli v posledním kvalifikačním cyklu v té neoslnivější formě, nicméně přislíbili zlepšení, a to přišlo. Pokud by Italové hráli na Euru tímto způsobem, mohla by z toho být nepříjemná ostuda.
A svůj podíl na tom samozřejmě nese i Conte. Němcům nahrávala nevhodná formace i nevyužitý potenciál některých italských reprezentantů. Gianluigi Buffon, který v Serii A trhá rekordy, měl před sebou tříčlennou obranu ve složení Darmian - Bonucci - Acerbi. Ačkoli Matteo Darmian v podstatě jako jediný z trojice individuálně nechyboval a měl nejmenší podíl na inkasovaných gólech, bylo vidět, že hraje mimo svou oblíbenou pozici u postranní čáry.
Jeho ofenzivní potenciál tak byl neprakticky utlumen a spolupráce s Alessandrem Florenzim na pravé straně hřiště jednoduše nefungovala. Podobně dopadl i navrátilec do italské ligy Emanuele Giaccherini. Ten nastoupil jako protipól Florenziho na pozici levého křídelního beka. Jenže, podobně jako v případě Darmiana, ani jemu podobná role nesvědčí. V Bologně pod Robertem Donadonim nastupuje pravidelně v útoku, na levém i pravém křídle, a má spoustu prostoru pro vlastní invenci.
V Německu se ovšem absolutně nedokázal dostat do správného rytmu. Kdykoli se vydal dopředu, okamžitě se musel vracet na vlastní polovinu a stíhat nesvázaného Thomase Müllera, který asistoval Mariu Götzemu u druhého gólu. Problém ovšem nebyl pouze v obraně. Útočná trojka Italů, Bernardeschi - Zaza - Insigne, měla na první pohled vše potřebné.
Bernardeschi je rychlý a dravý, Zaza je silový typ útočníka, který dokáže zakončit hlavou i nohou, a Insigne je tvůrce šancí s okem na gól. Všichni tři ovšem po celý zápas zůstávali zoufale bez podpory. Zkušení středoví záložníci Thiago Motta a Riccardo Montolivo byli často zatažení před vlastní šestnáctkou, a když se dostali k míči, museli si poradit s nepříjemným přečíslením kolem středového kruhu. Němci totiž nastoupili překvapivě v rozestavění 5-4-1, které dávalo středním i krajním obráncům nespočet možností podporovat tvůrčí dvojici Kroos - Özil.
Italský útok tak zůstával na všechno sám. Insigneho tradiční výpady do středu hřiště se rozrážely o zhuštěné prostory před pokutovým územím. Zaza marně čekal na přesnou přihrávku a Bernardeschi sváděl sprinterské souboje s Jonasem Hectorem, aby posléze narazil na připraveného Hummelse.
Conte k zápasu přistoupil s jasnou vizí. Už po půli ovšem bylo jasné, že jeho představy na hřišti nefungují, jak by měly. V takové situaci se vyplatí rychle reagovat. Ať už změnou rozestavění nebo střídáním, zvláště v přátelském zápase. Zatím o nic nejde. Ve Francii ovšem podobné detaily budou rozhodovat.
Autor je Michal Micka, komentátor Sport TV.
