Kvalifikace ME
Zabereme, vyhrajeme. Rosický chce repete finské sauny

Nejednou se potvrdilo, že česká reprezentace dokáže pořádně zabrat, až když ji teče do bot, respektive do kopaček. Tak je tomu právě teď a tak tomu bylo i před šesti lety. Jen místo Litvy cestovali Češi do Finska. Tehdy výjimečný duel zvládli. Uspějí i tentokrát?

Máme tu další z řady "zápasů o všechno". Už v úterý čeká českou reprezentaci veledůležitý kvalifikační duel v Litvě. V prvním vzájemném zápase Češi loni v září překvapivě prohráli 0:1, nyní myslí na vítěznou odplatu.

"Jedeme tam s jasným cílem – vyhrát. Pokud se nám to podaří, věřím, že postoupíme," tvrdí Tomáš Rosický. Představa Skotů vítězících nad Španěly se totiž zdá téměř fantasmagorická.

Podobná slova volil kapitán české reprezentace i téměř na den přesně před šesti lety. Psal se 12. říjen 2005, kdy se Češi střetli v posledním zápase kvalifikace s Finskem. Tehdy bojovali o baráž na mistrovství světa 2006. Museli vyhrát a také vyhráli. Z finské fotbalové sauny v Helsinkách si odvezli výhru 3:0, když se trefil Tomáš Jun, Tomáš Rosický a Marek Heinz. Následně si Češi v baráži poradili s Norskem dvakrát 1:0 a slavili postup na šampionát.

Místo tréninku, říše rostlin

V podobný scénář věří Rosický a spol. i nyní. "Když se podíváte na nedávnou historii tohohle týmu, tak na neúspěch dokázal vždy zareagovat pozitivním výkonem," říká Rosický. Jako příklad slouží vzpomínka na výhru 1:0 se Skotskem loni v říjnu, která přišla po zmíněné ostudě s Litvou.

"A ve Finsku jsme to také zvládli, tak proč ne teď," připomíná Rosický výhru z kvalifikace na MS 2006, kterou si ze současného výběru pamatuje jen čtveřice Čech, Baroš, Pospěch a právě Rosický.

Tehdy šlo českému fotbalu o světový šampionát. S méně zkušenými hráči proto pochopitelně cloumala nervozita. Tíživé myšlenky na klíčový zápas s Finy ale kouč Karel Brückner dokázal rozehnat překvapivou změnou programu. Místo tradičního protahování či "mazlení" s balonem vyrazili hráči v den zápasu na prohlídku nedaleké botanické zahrady.

Malé rozptýlení by možná nebylo od věci ani nyní, pane Bílku. Třeba by to pak v Litvě skončilo stejně skvěle jako kdysi ve Finsku.