V jeho hlase to snadno dešifrujete. Byť to Petr Rada navenek nepřizná, svůj vyhazov z křesla trenéra fotbalové reprezentace ani po čtyřech měsících úplně nerozdýchal. „Bolí to pořád. Ale takový je život."
Tu druhou větu použije Rada v rozhovoru pro on-line deník TÝDEN.CZ ještě několikrát. Prakticky jí končí každou třetí odpověď.
Rada skončil své působení u národního týmu po necelém roce. Vaz mu zlomila dubnová kvalifikační porážka se Slovenskem. A také následná aféra šestice hráčů, které bulvární novináři přistihli při nočním hospodském dýchánku. Bývalé vedení fotbalového svazu se jej rozhodlo odvolat.
Po krátkém intermezzu s Františkem Strakou se národního týmu ujal Ivan Hašek, současně i šéf fotbalového svazu.
Rada, který v pátek oslaví 51. narozeniny, je od dubna bez práce. Byť prý nouzí nabídek na angažmá netrpí.
Co zrovna děláte?
Nic. Netrénuju. Co jinýho byste chtěl slyšet, když na mě média nakydala tolik humusu... Jsem doma, fandím fotbalu.
Naznačujete snad, že novináři mohou za to, že nikde netrénujete? To se mi zdá trochu přitažené z vlasy.
Určitě mi moji situaci zkomplikovali. Ale takový už je život.
Žádná nabídka se tedy neobjevila?
Ale jo, něco se rýsovalo. Ze třetí německé ligy, už to bylo blízko podpisu. Ale já to stopnul. A pak další nabídky zvenku. Jenže tam to nešlo...
Proč?
Jazyková bariéra. Šlo o týmy z anglicky mluvících zemí - Řecko, Kypr, arabské země... Jenže já se v angličtině necítím zrovna pevný. Troufnu si na němčinu.
Z české ligy nic? Teď aktuálně shánějí trenéra třeba střížkovští Bohemians.
Takový já nejsem. Abych obcházel stadiony, kde pod kouči hoří půda, abych se nabízel. Nene, to fakt ne. Když se kluby samy ozvou, prosím, rád s nimi budu jednat. Vnucovat se nebudu.
Sledujete dění kolem reprezentace?
Trochu zbytečná otázka - samozřejmě. Potěšila mě výhra nad Belgií.
Je to podle vás start nové éry národního týmu?
A jsme u toho... (důrazně) Každý o tom takhle mluví. Přišel Ivan (Hašek), spasitel. Je parádní, že se vyhrálo. Jde o dobrý odraz do zbytku kvalifikace o mistrovství světa. Tečka.
Je patrné, že vás vyhazov od národního týmu ještě nepřebolel...
... tak pozor, já odešel sám, přece. Žádný vyhazov. Moje a Ivanova výchozí pozice jsou rozdílné. Já byl od začátku pod strašným tlakem, permanentně pod kritikou médií. A jeho pozice? Všechno kladně, hlavně klídek, pozitivní zprávy. Je to úplně jiné než za mne. Někdy zírám. Nestrannost médií v mém případě nefungovala.
Závidíte Haškovi?
Ale ne, já jemu i týmu přeju úspěch. Jen znovu opakuju - jeho a moje výchozí pozice byly rozdílné. Velmi rozdílné. Tvrdilo se, že mě k reprezentaci dosadili... Tak nevím, co si myslet o současné situaci.
ČTĚTE TAKÉ: České mlžení jako eliminace slovenské zvědavosti
Během soustředění před duelem s Belgií se někteří hráči nechali slyšet, že se atmosféra v národním týmu vyčistila. Nikoho nejmenovali. Co si o tom myslíte?
Nové pořádky jsou vždycky vnímány příznivěji než ty staré. Ve sportu, v politice, v životě obecně. Nepřekvapuje mě to.
Dotkla se vás ta slova hráčů?
Mé svědomí je čisté. Nastavil jsem nějaká pravidla, nikdo nebyl proti. Že se pak stalo tamto (aféra s hospodským dýchánkem) a že já za to byl popotahovaný, je smutné. Stalo se to večer, po reprezentačním srazu. To už je věc klubů, nebo maximálně těch hráčů. A víte co, já už o tom ani nechci mluvit. S některými hráči jsem se po mém konci důstojně a slušně rozloučil, s některými ne. Už je to pryč. Víc mě mrzí něco jiného...
A to je co?
Kritická slova některých trenérů. Bylo to od nich nekolegiální. Zaskočilo mě to. Já osobně nic takového nepraktikuju. Někteří mě zklamali.
Můžete být konkrétní?
Ne. Každý si musí zamést před vlastním prahem.
Foto: Robert Sedmík
