Bylo jednou jedno království sešívané,
kde král Karel I. ovládal své poddané.
Ač k mocné Plzni byl to kus daleký,
v Edenu platilo: S Karlem navěky.
Bil se v Lize mistrů, zkrotil naši kotlinu,
lid červenobílý měl v něm svého hrdinu.
Zdálo se, že českého Fergusona pěstujem,
po posvícení však dojde řada na průjem.
Když slávisté podlehli sparťanskému pokolení,
načež byli i říší slováckou zostuzeni,
Karlovi Velikému bylo na omdlení.
"Dovolenou vzal bych si pro zpestření."
Rozpadla se Karlova hvězdná soupiska,
slova zloby slýchala jeho elfí ušiska.
Sbor královský pěl zlostně: pleška ven,
král z rodu Jarolímů měl být popraven.
Hlavami kroutí mocipáni beze jména,
sešívaná říše je pekelně zadlužená.
Drahý trůn se pod Karlem kymácí stále,
však není na odstupné ni na nového krále.
"Karle náš veliký, blyštivé slunce naše,
jehož hlava září z Třince až do Aše,
Karle náš, zůstaň a neodcházej,
kapitány přes palubu klidně házej."
Mocnáři mají výdrž jak maratonec.
Bude mít pohádka z Edenu dobrý konec?
Nebo se král Karel utopí v tůni fotbalu?
Slávistické boží mlýny melou hodně pomalu.
