Proč není Cristiano Ronaldo v národním týmu tak úspěšný jako na klubové úrovni? Protože si myslí, že je.
Sledovat toho metrosexuálního kluka, to je občas radost. Tedy, když hraje za Real Madrid. V Africe ne. Nebaví mě to a vás také ne. Až na severokorejský výprask se v JAR objevuje "NadRonaldo" - ještě více sebestředný, egoistický, přesvědčený o vlastní dokonalosti.
Kopě přímé kopy z půlky a domnívá se, že to dá. Nahrávka je pro něj zbytečný fotbalový komponent, který naprosto vyřadil ze svého arzenálu. Spoluhráče nehledá, protože hledá sám sebe. Jde o model "Jája" - tedy já, já, já, jen já. Třeba proti Brazílii to bylo krásně vidět - Ronaldo na hrotu nenahrál snad ani jednou, když byl u míče, tak devětkrát z deseti dotyků zkoušel kličky, střely, avšak Brazilci ho devětkrát z deseti snadno obrali, zdvojili, ztrojili, zničili.
Podle mě má v portugalské kabině svoje vlastní zrcadlo, do nějž se dívá vždy, když navlíkne kapitánskou pásku, řekne si potichu, možná i nahlas: "Jsi nejlepší ze všech, ostatní Portugalci spoléhají jen na tebe". Pak několikrát políbí zrcadlo, ještě jednou se podívá a jde.
Na hřišti se pak personifikuje do vlastností jako sobeckost, domnělá bezchybnost, naprostá dokonalost, která naprostou dokonalostí vůbec není.
Stejně jako Ronaldo zatím není slibovanou hvězdou mistrovství. A pokud si nevšimne, že fotbal hraje jedenáct chlapů a ne jen Ronaldo, Ronaldo, Ronaldo, Ronaldo a Ronaldo, pak jí ani nikdy nebude.
Foto: ČTK/AP
