Evropská fotbalová unie přichází s novinkou, která může na fotbalových trávnících přivodit spoustu zlé krve. Funkcionáři doporučují skoncovat s nepsaným pravidlem, podle nějž při zranění hráče mužstvo přeruší hru tím, že zakopne míč do autu. Právo přerušit hru by podle čtvrtečního prohlášení UEFA měl mít výlučně rozhodčí.
Popisovaná situace se v jakémkoli fotbalovém utkání stane třeba několikrát: hráč se svíjí bolestí na trávníku a tým, který má v tu chvíli balon v držení, jej zakopne do zámezí. Když se po chvíli znovu rozehraje, podle nepsaného gentlemanského pravidla se míč vrátí těm, kteří ho do autu zakopli. Fotbalista, který to neudělá, sklízí pískot publika, stejně jako když pokračuje ve hře, zatímco soupeřův hráč leží na trávníku.
V některých případech však bylo nepsané pravidlo podle UEFA zneužíváno ke zdržování hry, právě proto hodlá unie přenést odpovědnost za přerušení hry výlučně na rozhodčí.
"Týmy by neměly přestat hrát, dokud je k tomu sudí nevyzve. Jestli to některé mužstvo přesto udělá, nemůže očekávat, že mu soupeř míč vrátí," píše se ve zdůvodnění, které UEFA vydala po čtvrtečním semináři rozhodčích ve svém sídle ve švýcarském Nyonu.
Expert: Rozhodčí to budou mít těžké
„Třetina případů polehávání hráčů po trávníku je jen divadýlko, nic jim není a jen simulují. S tím se musí něco udělat, v české lize je to - na rozdíl třeba od anglické - velký nešvar. Ale jestli je čerstvá snaha UEFA krokem správným směrem, to přesvědčený nejsem. Pro rozhodčí to bude strašlivě těžké posoudit, zda hráč simuluje, nebo mu skutečně něco je," říká fotbalový expert Vladimír Táborský. „Lepší by bylo, kdyby trenéři vedli hráče, aby zbytečně na trávníku nepolehávali," říká bývalý kouč Sparty, podle kterého se míč stejně bude vracet tomu, kdo jej gentlemansky zakopl. „Nikdo to hráči zakázat nemůže."
Podobný názor má i liberecký záložník Radek Bejbl. „Smyslu té novinky nerozumím. Simulovat by se nemělo, ale stejně si neumím představit, že soupeři jím zakopnutý balon nevrátím," uvedl vicemistr Evropy z roku 1996 Bejbl.
POHLEDEM TÝDNE.CZ
Gentlemani ven Znáte tu situaci: dvaadvacet fotbalistů je ochotno na hřišti jeden druhého pozabíjet; jinak téměř dospělí lidé mají rudo před očima, krev vesele stříká kolem, kosti praskají, že je to slyšet až vysoko na tribunu, a občas dokonce padne gól. Existuje jediná výjimka: to když někdo z hráčů zůstane ležet na hřišti, protože mu protihráč zrovna utrhl slezinu, vrazil mu koleno hluboko do oka nebo provedl jinou tělesnou radost. V tu chvíli i ten nejzatemněnější mozek zavelí svému majiteli zakopnout míč do autu a počkat, až se protihráčova utržená slezina najde a vrátí zpět, kam patří. Fanoušci soupeře zatleskají; ne snad bouřlivě, ale alespoň uznale.
To pravidlo má několik výhod. Je neoficiální, nepsané a tudíž nevymahatelné; přesto jej hráči dodržují. Výjimky se najdou; jednu z nich neslavně využili čeští reprezentanti v roce 1998 na Faerských ostrovech ke vstřelení vítězné kvalifikační branky. Pro srovnání, v témže roce vyhrál londýnský Arsenal pohárové utkání se Sheffieldem United gólem vstřeleným stejně unfair způsobem; trenér vítězného Arsenalu Arsène Wenger se za hráče, který míč soupeři nevrátil, afrického nováčka v anglickém fotbalu, omluvil a zažádal o opakování zápasu.
A teď přijde UEFA a řekne, že tenhle rytířský zvyk - jehož dodržování, byť jen formální, pomáhá připomínat, že fotbal koneckonců hrají lidé (Tomáš Řepka promine) - má zmizet. Prý se toho zvyku zneužívá a je na rozhodčím, aby posoudil, jestli je někdo zraněný, nebo ne. A že nikdo nemůže čekat, že mu soupeř vrátí míč. Je to stejné jako v politice: instituce vás ochrání před případným špatným rozhodnutím prostě tím, že rozhodne za vás. Proto také je fotbal zábavnější než politika. Nebo alespoň dosud byl. Daniel Deyl |
