Zkušený obránce
Ujfaluši: Baroš mě láká zpět do Turecka, ozvala se i Sparta

Byl vyrovnaný a pozitivní, ačkoliv si už deset měsíců v ostrém utkání nekopl do míče. Někdejší opora obranných řad české reprezentace Tomáš Ujfaluši si přesto na nezájem ze strany klubů nemůže stěžovat. Po ukončení kontraktu v turecké Galatasarayi Istanbul se mu ozvala mimo jiné pražská Sparta.

Pětatřicetiletý zadák však touží po ještě jedné zahraniční misi, ač už nejspíš nebude tak úspěšná, jako v Atléticu Madrid, s nímž získal trofeje pro vítěze Evropské ligy a Superpohár UEFA. S oběma poháry s úsměvem zapózoval v pátek v Praze, kde se obě nablyštěné "vázy" sešly společně s grálem pro vítěze Ligy mistrů.

Působíte dojmem, že vám fotbal ani tolik nechyběl.

Naučil jsem se žít bez něj. Ale teď jsem si zahrál s kamarády fotbal a stačí, že jen na hřiště vlezete a hned vám začne chybět.

Jak se na vás podepsala pauza kvůli zraněnému kolenu? Zápas jste nehrál téměř rok.

Už trénuji, doufám, že alespoň rok ještě někde strávím. Na druhou stranu jsem měl v poslední době hodně času na svou malou dcerku, takže má vše své pozitivum a negativum. Ten rok jsem si tedy fotbalově neužil, ale užil jsem si ho s dcerou.

Jste ještě daleko od stoprocentního stavu?

Daleko ne (rázně). Jsem fit na takových osmdesát procent. Za ty roky už znám natolik dobře své tělo, že dokážu poznat, zda jsem připravený nebo ne. Proto tomu dám ještě nějaký čas, nikam nespěchám. Dávám tomu čas do konce měsíce.

Pokud podepíšete smlouvu s nějakým klubem, budete připravený naskočit ihned do hry?

Myslím si, že ne. Přeci jen ta pauza byla hodně velká.

Máte už rozjednané nějaké angažmá?

Mám, jsou tam Horní Počernice... (smích). Ne, nemám rozjednaného nic, opravdu. Říkal jsem, že v momentě, kdy budu fit, začnu se o tom bavit s agentem Daliborem Lacinou. Opravdu nevím, jestli už má on něco rozjednaného. Až mu řeknu, že jsem připraven, tak už podle mě bude mít něco v rukávu.

Jaké jsou vaše ideální představy? 

Priorita je pro mě stále ještě zahraničí, ale spíše takové destinace, které už nejsou na té vrcholové úrovni. Mluvil jsem o Americe, kterou jsem vyškrtl kvůli rodině, ta je pro mě hodně daleko. Možná spíše Antalyaspor, kde je Bary (Milan Baroš), se kterým jsem působil v Galatasarayi. Hned mě hecoval, tam pro mě vyběhá místo. Další možností, která připadá v úvahu je Katar, kde je život hodně odpočinkový. Přes den bych mohl hrát golf, večer trénovat. Uvidíme.

Možnost setrvání v Galatasarayi nebyla na pořadu dne?

V budoucnu bych s týmem spolupracovat mohl, ale dohodli jsme se, že z mé i jejich strany bude lepší, když nyní své angažmá ukončím. Můj zdravotní stav nenasvědčoval k tomu, že bych s nimi zvládl přípravu na začátku července. Měli obavy i kvůli počtu cizinců v týmu, kdyby se mi něco stalo, bral bych jinému cizinci místo. Už se tam jen zajedu rozloučit s týmem.

Návrat do mateřské Sigmy Olomouc vás neláká?

Vidíte, Sigma je jednou z dalších možností. Teď to ale opravdu neřeším. O české lize bych přemýšlel, kdyby o mě neměli nikde v zahraničí zájem.

Z takové situace ale asi strach nemáte, že?

Člověk nikdy neví! Může být zájem, ale ne podle mých představ.

Prý se vašemu agentovi ozvala i Sparta.

Slyšel jsem od manažera, že to naťukli, ale zatím nad žádnou nabídkou nepřemýšlím. Opravdu.

Máte nyní čas pořádně sledovat fotbal alespoň v televizi. Co říkáte na šance národního týmu v kvalifikaci na mistrovství světa?

Budou to mít těžké, ale šanci pořád mají. Strašně rád bych se na šampionát podíval.

Jako hráč?

(smích) Ne, jako fanoušek. Už jsem byl v Polsku a nebylo to špatné. Věřím, že se jim to povede i beze mě.

Na kolik let vidíte ještě svou profesionální kariéru?

Minimálně na rok, možná na dva.

Jste ambasadorem projektu pražského utkání o Superpohár UEFA. Sám jste si na něj jednou sáhl, stejně jako na trofej pro vítěze Evropské ligy. Jak na tyto momenty vzpomínáte? 

Určitě mám jen ty nejlepší vzpomínky. Byl jsem strašně rád, že se mi to povedli už jako staršímu hráči v Atléticu Madrid, který do té doby neměl šanci vyhrát žádný titul. V podstatě se mi to povedlo během dvou měsíců. Byl to krásný zážitek, v Madridu s námi slavilo vítězství na 200 tisíc fanoušků. Jsem rád, že tady v Česku budou moct lidé ty tři poháry také vidět.

Nebál jste se, že při tak bujarých oslavách trofeje poškodíte? Nebyl by to první ani poslední případ. 

Na to se vůbec nedává pozor a pak se to právě stává. Nám se to ale nepodařilo (smích).

Nyní se v Edenu střetnou dva giganti, Bayern Mnichov a FC Barcelona. Kdo má podle vás větší šanci na úspěch?

Je to unikátní zápas. Šance jsou tak jednoznačně padesát na padesát. Výhru bych přál určitě Petrovi (Čechovi), jako zástupci českého fotbalu, budu proto držet palce Chelsea. Na ten zápas se moc těším, oba týmy patří k nejkvalitnějším v Evropě.

Dokážete porovnat kvality obou velkých manažerů těchto klubů, Josého Mourinha a Josepa Guardioly? 

Nemohu říct, který z nich je lepší, ani pod jedním z nich jsem nemohl hrát. Když měl Petr Čech i jiní hráči, které znám, trénovat pod Mourinhem, všichni na něj pěli ódy, byli s ním maximálně spokojení. Co se týče Guardioly, neměl jsem možnost mluvit s nikým, kdo pod ním hrát. Jak víte, v Barceloně mě moc nemusí. (Kvůli ostrému zákroku, který zraněním odnesla největší hvězda Lionel Messi, pozn. aut.).