Příprava na MS
V Kataru umírají "otroci" fotbalu. Šikana bez vody v žáru pouště

Za pozlátkem se ukrývá nevídaná otročina. Britský deník Guardian upozornil na nelidské podmínky dělníků, kteří v Kataru připravují stavební práce pro fotbalový světový šampionát v roce 2022. Trpí hlavně tisíce nepálských dělníků, v otrockých podmínkách prý každý den alespoň jeden zemře na infarkt.

Katar, to je pro mnohé synonymum luxusu, oáza bohatství postavená na ropném základu. Lesk emirátu v Perském zálivu má ještě zvýšit fotbalový šampionát, který se tam bude konat za devět let. Není ale všechno zlato, co se třpytí.

Spí ve špinavých ubytovnách, v pokojích i po dvanácti lidech. Z pohledu na neuklizené toalety se jim musí zvedat žaludek, stejně jako ze švábů a dalšího hmyzu pobíhajícího po kuchyni. Dělníci, kteří tvoří potřebnou infrastrukturu pro světový šampionát, trpí. 

Zaměstnavatelé jim berou pasy, aby nemohli utéct. Na výplatu často čekají celé měsíce. A co hůř, pracují v obrovském horku a šéfové jim často odpírají pitnou vodu. Není divu, že úmrtí mezi dělníky každým dnem přibývá. Obětí noblesní výstavby se podle listu Guardian stalo už několik desítek lidí, nepálská ambasáda jich zaznamenala čtyřiačtyřicet.

"Uměl dělat cokoli. Proto jsme mu dovolili odjet. Mysleli jsme, že dokáže vydělat na to, abychom měli co jíst. Doufali jsme, že budeme žít alespoň trochu slušně," uvedla matka jednoho ze zesnulých dělníků, který chtěl rodině vydělat na stavbu nového domu. "Cítím velkou bolest. Můj syn byl silný a zdravý, nikdy neměl ani kašel. Byl to opravdu skvělý syn. Zemřel nečekaně. Bylo to horkem, nebo něčím jiným? Tyto otázky tíží mé srdce každý noc a den," sdělil otec dalšího z dělníků.

"Chtěli bychom pryč, ale firma nás nepustí. Jsme bezmocní," litoval své volby jeden z nepálských dělníků, který pomáhá při budování nového města, které se bude jmenovat Lusail a jehož výstavba přijde na téměř 862 milionů korun. Bude v něm i stadion pro 90 tisíc návštěvníků.

Symbol bohatství však bude potřísněn utrpením nepálských dělníků. Kvůli práci v Kataru si nejprve museli najmout zprostředkovatele, kterému zaplatili, aby tam vůbec mohli pracovat. Místo vytoužených peněz ale trpí - také hladem. "Pracovali jsme s prázdným žaludkem 24 hodin. Dvanáct hodin práce a pak celou noc bez jídla," přiznal další z dělníků. Kvůli stížnostem na něj nadřízený zaútočil a muž skončil bez práce i bez peněz.

Přesto má sedmadvacetiletý Ram Kumar Mahara štěstí. Žije. Na rozdíl od svých dalších kolegů, kteří zemřeli na selhání srdce či v důsledku nehody na pracovišti. "Je to jasný důkaz toho, že jde o nucenou práci," láteří ředitel organizace za práva zaměstnanců Aidan McQuade. "Tyto podmínky a neskutečný počet úmrtí dělníků dokazují, že už to není jen nucená práce, ale otroctví," tvrdí představitel organizace Anti-Slavery International.

"Slíbili mi 600 dolarů měsíčně (asi 12 tisíc korun). Pak ale roztrhali mou smlouvu a vyhodili ji. V novém kontraktu jsem měl už jen 156 dolarů (přes tři tisíce korun). Přesto jsem nedostal zaplaceno přes pět měsíců," stěžoval si další z dělníků.

Katarští pořadatelé tak musejí řešit velký skandál. Podle Guardianu se již informacemi zabývají příslušné vládní úřady.

PODÍVEJTE SE NA REPORTÁŽ BRITSKÉHO SERVERU GUARDIAN: