Statečný Brazilec žije svůj sen. Jedenáctiletý školák Gabriel Muniz se narodil bez chodidel. Se svým vrozeným postižením se ale rozhodl bojovat. Kromě toho, že žije téměř plnohodnotný a šťastný život dokázal to, o čem většina chlapců jeho věku pouze sní. Díky jeho fotbalovému talentu si ho všimla slavná Barcelona a o setkání s ním mocně stojí i jeden z nejlepších fotbalistů planety Lionel Messi.
Vždy snil o tom, že se stane fotbalistou Barcelony. Jeho startovní čára však byla o notný kus posunutá dozadu. Oproti vrstevníkům ho limitovalo pro fotbalové umění poměrně závažné postižení - narodil se bez chodidel.
Že pro něj nebude postižení žádná velká překážka, ukázal brzy po narození. "Začal chodit již před svými prvními narozeninami. Očekávali jsme, že bude stále padat, ale on téměř nikdy nespadl," uvedla jeho matka Sandra, která je z umění svého syna nadšená. Gabriel Muniz totiž pochází z chudé rodiny, kde bylo často problém sehnat peníze na léčbu.
Navzdory své částečné invaliditě se stal Muniz jedním z nejlepších hráčů jeho školního týmu a kapitánem své sportovní třídy. Dokáže běhat, driblovat, střílet i nahrávat stejně dobře, jako jeho plně zdraví spolužáci. "Má skvělé dovednosti, nemá žádný strach a dobře organizuje hru. Navíc umí skvěle přihrávat," uvedl jeho nejlepší kamarád.
Jeho fotbalový um mu tak pomohl k tomu, aby se stal součástí tréninkového kempu mladých nadějí, který v brazilském Rio de Janeiru pořádá slavný katalánský klub. Když si skauti všimli jeho talentu, pozvali ho přímo do Barcelony, kde se má sejít i s hvědným útočníkem Lionelem Messim.
"Když přijel do kempu, nikdo nevěřil tomu, co dokáže," uvedl jeho učitel tělocviku. "Dokázal však, že může čelit jakémukoliv jinému chlapci. V září se tak podívá přímo do Barcelony, kde bude moct ukázat svůj talent," citoval slova učitele Joseho Lopese list Daily Mail.
A jak vypadá běžný den tohoto neskutečného chlapce? Gabriel žije s rodinou ve městě Campos dos Goytacazes, více než 270 km severovýchodně od Ria. Žije v malém domku, kde se dělí o postel se svým starším bratrem a každé ráno vyjíždí do školy na kole. Nesnáší úkoly a domácí práce a samozřejmě tráví nejraději většinu volného času na fotbalovém hřišti.
Gabriel Muniz nosí protézu, která mu pomáhá v případě deštivého počasí. Sám ví, že jeho postižení mu nedovolí hrát fotbal na profesionální úrovni, proto doufá, že jednoho dne se proslaví alespoň v paralympijském odvětví. Má k tomu více než dobře nakročeno.
