Z euforie zmar, <span>Slovensko jen remizovalo</span> se Zélandem 1:1

Neuvěřitelné, neuvěřitelné, neuvěřitelné! Slovenská fotbalová reprezentace pohodově kráčela k vítězství nad slabým Novým Zélandem. Avšak kráčela tak pohodově, až na cestě zakopla a 45 sekund před koncem zápasu dostala vyrovnávací branku! Konečný výsledek - 1:1.

Winston Reid. To jméno si budou Slováci hodně dlouho pamatovat. Byl to právě nenápadný pravý obránce, který dal v závěru zápasu hlavou gól, jímž sebral Slovákům povinnou výhru.

Co následovalo? Kroucení hlavou, dlouhé ležení na trávníku. Bezmoc. Slovenská euforie se změnila v nevěřícné trauma. Přitom byli slovenští fotbalisté tak blízko...

Z druhé strany - zavinili si to sami. První poločas byl ze strany Slováků takový nováčkovsky rozpačitý. I když věděli, že stojí proti Novozélanďanům, jejichž největší síla je uvědomění si, že žádnou nemají, a tudíž nemají co ztratit, byli "chalani" Vladimíra Weisse zakřiknutí. A hledali sami sebe.

Snad tlak z povinné výhry, možná kolísavé myšlenkové rozpoložení a vědomí velké premiéry, či něco jiného, odválo Slovákům lehkost, kterou neztratil jen Vladimír Weiss mladší. Syn trenéra, zatraceně šikovný, opět ukazoval svůj kličkový freestyle a schopnost okamžitého turbo zrychlení.

Byl to právě Weiss, kdo kombinoval se Stanislavem Šestákem tak, až se druhý jmenovaný dostal ke střele, která jen těsně minula novozélandskou branku.

Z králů srabi

Tak. A to je vše. Tedy z první půle. Nový Zéland připomněl, že má taky útok, jen pomocí dvou nepříliš výrazných hlaviček, jinak prioritně pitvořil fotbal zkaženostmi a nepřesnostmi. To se dalo čekat.

A také se dalo čekat, že Slováci na soupeře vlétnou. Sice se tak stalo až v druhé půli, ale stalo se. K potěše trenérského otce u toho byl opět vlasuprostý mladík Weiss, jenž tentokrát rozpohyboval slovenskou ofenzivu rychlým průnikem a následnou přihrávkou Šestákovi, který centroval na Róberta Vittek a... a přišlo to. Gól. I když z ofsajdu, uznaný. A první slovenský v historii mistrovství světa. Vittek hlavou. Bude navždy první.

Jenže co je to za radost, když se pak Slováci transformují do fotbalových srabů a soupeře, který měl po celý zápas problém dostat se k čemukoliv nebezpečnému, najednou nechají hrát, stáhnou se a... čekají na pohromu.  

Ta přišla. Jmenuje se Winston Reid. A dost komplikuje slovenské postupové snění. Protože tým Vladimíra Weisse čekají dva soupeři na úplně jiné úrovni než Nový Zéland - Paraguay a Itálie...

Foto: ČTK/AP