Stačila mu jedna sezóna. Z Juventusu tituly ověnčený italský manažer Antonio Conte přišel na Stamford Bridge, aby navrátil londýnský tým tam, kam patří. Mezi elitu. Chelsea ušla za posledních pár sezón skutečně zajímavým vývojem, od Mourinhovy druhé éry až po "italskou mašinérii". Nyní jsou opět mistry Anglie. Co k tomu bylo zapotřebí?
Vraťme se o dvě sezóny zpět. Druhý rok druhé éry pod José Mourinhem. Mnozí si mysleli, že Mourinho v Chelsea zůstane už navěky. V to ostatně doufal i sám manažer, který hrdě hlásal, že chce v týmu majitele Romana Abramoviče zůstat alespoň dvanáct let. Poté, co získal v sezóně 2014/2015 s Chelsea svůj již třetí titul na ostrovech, vše vypadlo na opravdu dlouholetou spolupráci.
Pak ale přišel výbuch. A to katastrofálních rozměrů. Obhájci titulu v další sezóně tápali. Přišla aféra kolem vyhození lékařky týmu Evy Carneirové, strašidelný herní projev a jedna porážka za druhou. To, co zprvu vypadalo jako nevinná krize, se proměnilo v opravdu bezvýchodnou situaci. Alespoň pod oblíbeným manažerem. A tak musel ruský bohatýr Abramovič svého dobrého kamaráda Mourinha již podruhé vyhodit. Tentokrát za velice trpkých a pro portugalského kouče doposud neznámých okolností. Aby totiž "The Special One" opouštěl z výkonostních důvodů tým, který se trápí v v druhé polovině tabulky... to byla ještě pár měsíců zpět jedna velká sci-fi představa. Hrůzná sezóna, ve které Chelsea přispěla odklizením z předních příček k zázračnému tažení fotbalistů z Leicesteru.
Sestřih utkání s West Bromichem Albion, kde si fotbalisté Chelsea zajistili titul
Chelsea dokončila sezónu pod vedením Nizozemce Hiddinka, který však byl jen dočasným řešením, se kterým měl již v minulosti zkušenosti. V létě se čekal příchod manažera s velkým jménem. A Abramovič sáhl po jistotě. Tedy alespoň v to doufal. Italský trenér Antonio Conte sice v té době měl na kontě již tři tituly se "Starou dámou" a zkušenosti s italskou reprezentací, ovšem s fotbalem v top týmech měl zkušenosti až od sezóny 2011, kdy začal trénovat právě Juventus.
Italští manažeři jsou výjimeční
Abramovič však věděl, co dělá. Temperamentní Ital, který je mimochodem jako hráč vicemistrem světa i Evropy, přivedl do Chelsea svěží vítr. Okamžitě nastavil pořádky. Terry neodchází, naopak s ním počítám jako s kapitánem. Ani Hazard a další hvězdy tým neopustí. Conte věděl, že v londýnském týmu je obrovská síla, jen ji musel probudit. Na pomoc si přivedl pouze tři významné posily, které okamžitě zařadil do základní sestavy a které se také staly naprosto zásadními kameny jeho tažením za titulem v Premier League. "Staronový" brazilský obránce David Luiz, francouzská kometa Leicesteru z minulé sezóny N'Golo Kanté a španělský univerzál na levou stranu Marcose Alonsa.
Od začátku sezóny bylo jasné, že se něco změnilo. Chelsea šla za svým manažerem, který pobíhal jako smyslů zbavený podél své střídačky, aby dirigoval své "ovečky". Všichni viděli jasnou vizi, kterou Conte nastavil. "Věříme mu, protože byl kdysi jedním z nás," nechal se slyšet největší klenot Chelsea Eden Hazard. Conte si přenesl svou vášeň pro fotbal z hrací plochy i na manažerskou lavici. Chelsea byla skvělá především v první polovině soutěže až do kritického ledna, kdy se v anglické lize láme chleba. V Období od 1. října do 31. prosince vyhrála třináct ligových utkání v řadě. Vynikající šňůra, ve které ukázala obrovskou sílu. Prvních šest utkání v řadě v tomto úseku sezóny neinkasovala a celkově ji soupeři za zmiňované dva měsíce dali jen čtyři branky. Jasná vizitka Conteho.
Tuto rozjetou mašinérii přibrzdil symbolicky až Tottenham, který tak dal jasně najevo, kdo bude ještě vážným konkurentem Chelsea v boji za titulem. Od té doby Chelsea ale ztratila plný počet bodů jen s Manchesterem United a překvapivě doma s Crystal Palace. Definitivní potvrzení mistrovského titulu přišlo ve víkendovém utkání na West Bromwichi, kde rozhodl v 80. minutě Belgičan Michy Basthuayi, který přišel v létě jako jedna z dalších posil z Marseille.
Defenzivní činnost z říše snů
Ale zpět k obraně. To byla totiž naprosto jedinečná záležitost. Chelsea bránila vždycky dobře, letos ale přišel manažer, který to má vyloženě v krvi. Už jako hráč Juventusu hrál na pozici defenzivního záložníka, prošel italskou školou taktiky, kterou praktikoval v Turíně i jako trenér. Měl přivést Bonnuciho, ten ale zůstal věrný Juventusu a tak se spokojil, v uvozovkách, i s Davidem Luizem. Ten pod jeho vedením vyspěl v jednoho z nejlepších obránců na světě. Přestal riskovat a dělat zbytečné chyby a stal se tak lídrem Conteho týmu. Italský stratég aplikoval do mužstva jeho oblíbený systém 3-5-2, který tak rád a úspěšně razil v Juventusu i italské reprezentaci. Po boku Luize se zařadil Cahill, který převzal kapitánskou pásku po Terrym, který sice byl oficiálně kapitán, ale i díky delšímu zranění odehrál opravdu jen malou porci zápasů. Přesto si ho Conte vážil pro jeho vůdčí schopnosti a autoritu v kabině. Defenzivní trojici doplnil Španěl Azpilicueta, který se vrátil k úžasným výkonům z mistrovské sezóny 2014/2015.
Oslavy na stadioně Hawthorns, kde Chelsea získala s předstihem letošní titul
K nim už stačilo jen zapracovat Kantého a defenzivní činnost bylo postaráno. Díky variabilnímu systému, kdy se ze tříčlenné obrany rázem stane pětičlenná, Chelsea inkasovala málo branek (celkově dvacet devět, po Tottenhamu nejlepší obrana v lize) a kromě tří případů dokázala v lize vždy alespoň jeden dát. O ofenzivu se starali hlavně Diego Costa s Edenem Hazardem, kteří dali v Premier league celkově dvacet, respektive patnáct gólů. Nováček Alonso z levé strany a Nigerijec Moses, který konečně dostal naplno šanci, se starali o roli half beků a o přínosu Kantého snad netřeba dlouze hovořit, jelikož by se na to dal napsat článek sám o sobě. Neustále v pohybu, vždy po ruce spoluhráčovi, který mu může v těžké situaci nahrát balón, tvrdý a neústupný v soubojích, vždy na správném místě v defenzivním postavení, jednoduchá hra bez zbytečných dotyků navíc a rychlá podpora útoku. To vše je Kanté, takřka dokonalý stroj, který nemá herní výkyvy. Ne nadarmo byl zvolen hráči i novináři nejlepším hráčem sezóny. Obdivuhodná kariéra zatím jen šestadvacetiletého hráče, který ještě před pár lety hrál druhou nejvyšší francouzskou soutěž.
V neposlední řadě je třeba po obrovském přínosu trenéra a kvalitních posil vyudvihnout fakt, že Chelsea nehrála těžké duely v Lize mistrů. Šetřila síly, nemusela cestovat. V ligovém poháru sehrála pouze tři utkání, než vypadla a tak jedinou další soutěží, ve které delší dobu působila, byl FA Cup. A nutno dodat, že hrála velice dobře. Je to totiž poslední soutěž, ve které může ještě získat trofej, protože se dostala až do finále s Arsenalem. Pohárové derby ve Wembley je na programu 27. května a Chelsea ve svatostánku anglického fotbalu ukončí sezónu. Bude slavit double? Uvidíme. Jedno je ale jisté. Conte by rád navázal na svého italského předchůdce, Carla Ancelottiho. Je to totiž právě trenér Bayernu Mnichov, který získal zatím jediný historický double s Chelsea v Premier League a to v sezóně 2009/2010. Následující ročník však byl odvolán, když Chelsea zůstala bez trofeje.
Závěrem by se slušelo dodat, že tato sezóna byla poslední pro stávajícího kapitána Chelsea Johna Terryho. Šestatřicetiletý anglický stoper je největší legendou londýnského klubu v historii, když odehrál a zároveň i vyhrál nejvíce utkání v dresu "The Blues". Až ovšem zvedne nad hlavu pohár pro vítěze Premier League, stane se vůbec prvním hráčem v historii, který dokázal vyhrát nejvyšší anglickou ligu pětkrát v roli kapitána. "Kdyby jsem mohl jako čtrnáctiletý kluk, co se právě upsal Chelsea, napsat svůj životní příběh s dokonalým koncem, bylo by to právě takhle," nechal se slyšet kapitán, který po konci sezóny po dvaceti letech opouští londýnský velkoklub.
