Střelecký klubový rekord Diega Maradony v Neapoli se zdál být dlouhé roky nepřekonatelný. Fotbalisté i fanoušci, možná částečně i z úcty ke jménu, nikdy nepřemítali o tom, kdo a kdy by se k němu mohl alespoň přiblížit. Nakonec to dokázal rodák z Banské Bystrice, jehož neskutečný počin získá ten pravý lesk až po několika letech.
Slovenský fotbalista se zapsal do historie italského fotbalu pravděpodobně na desítky let. A pokud bude dále produktivní jako doposud, tak možná navždy. Přesto se sem tam objeví "škarohlídové", kteří dechberoucí individuální úspěch banalizují a poukazují na to, že Hamšík na góly potřeboval mnohem více zápasů a navíc je pravidelným exekutorem penalt.
Maradona byl ovšem na rozdíl od Hamšíka útočníkem. Navíc byl tehdejší taktický systém založen více či méně na jeho osobě a kdo mu během utkání nepřipravil alespoň jeden kvalitní balon, toho rychle stihla nemilost fanoušků. Hamšíkova role je v tomto ohledu odlišná. V záloze sice má na starost klíčové přihrávky, ale z jeho hry je jednoznačně patrné, že pracuje výhradně pro tým. I proto se na symbolickou 115. branku čekalo dlouhé týdny.
Definitivní ocenění jedinečnosti tak přijde po konci, doufejme ještě dlouhé, kariéry. Teprve tehdy se jednoznačně projeví absence kvality, kterou slovenský fotbalista klubu dával a náhrada se ani v současné konkurenci nebude hledat jednoduše. O to víc by se měl brát v potaz Hamšíkův klubismus, který nemá obdoby. Několikrát se na jeho služby vyptávali v Barceloně, Realu Madrid a dalších velkoklubech. Marně.
Jinými slovy, takový hráč už se v Neapoli nemusí objevit.
Autorem je Michal Micka, komentátor televizní stanice Sport 1, která italskou Serii A vysílá.
