Slastné peníze
Jak fotbalistům chutná turecký med
07.07.2015 11:15 Původní zpráva
"A po žních půjdeš k Turkovi," praví se v jednom notoricky známém filmu. Pro většinu fotbalistů ovšem odchod do Turecka není výhružkou, ale splněným snem. Vstřícní lidé, bouřlivá atmosféra, parádní počasí a hlavně: hromada peněz.
Kdepak na západ. Tomáš Necid podepsal před pár dny čtyřletou smlouvu s tureckým Bursasporem. Odmítl nabídky z nizozemské, belgické, či rakouské ligy. Doprovodí tak Tomáše Sivoka, který dal Bursasporu přednost před ještě zvučnějšími adresami. "I od nás dostal na české poměry lukrativní nabídku, ale rozhodl se pro Turecko a já ho chápu," kýval kouč Sparty Zdeněk Ščasný.
Sňatek z rozumu? Není se čemu divit. Turci nabízejí zhruba trojnásobek české verze "lukrativní nabídky". Sparta toužila také po Ondřeji Čelůstkovi, ten se ale pro změnu upsal Antalyasporu, kde narazí i na legendy za zenitem Samuela Eto'oa a Ronadinha.
Turecký med je zkrátka neodolatelný. Podlehli mu i další hráči hvězdného kalibru. Didier Drogba, Roberto Carlos, Nicolas Anelka, Wesley Sneijder, Raul Meireles... Nejen ti hráli či stále hrají v nejúspěšnějších tureckých klubech Galatasarayi Istanbul či Fenerbahce. Čerstvě se k nim přidali i Lucas Podolski a Nani. Jeden se trápil v Arsenalu, druhý v Manchesteru United. Tak proč se na stará kolena neohřát a nepřivydělat si pár zlaťáků. Stejným směrem možná brzy zamíří i další hráči United Robin Van Persie a Rafael.
Připomíná to situaci, kdy se divadelní herec rozhodne propůjčit televizní reklamě. Za málo muziky hodně peněz. Neobejde se to bez úšklebků okolí, které se mnohdy prolínají se závistí. Ale časům "do reklamy a do Turecka ne" už odzvonilo.
Země půlměsíce servíruje bezedné finanční zásoby. Od nového roku navíc turecké kluby s gustem využívají změny pravidel o počtu cizinců v tamní Süper Lig. Na soupisce mohou mít nově 14 cizinců a 11 z nich nasadit do utkání (zatímco dříve platilo: 10 na soupisce, 6 v zápase). I proto se třeba Michal Kadlec kdysi nevešel ve Fenerbahce ani do nominace na zápas.
Ztracené roky a ruleta
První vlna příchodů českých hráčů do Turecka se odehrála před zhruba deseti lety. Znamenalo to hlavně velké dobrodružství. "V životě už nebudu muset nic dělat," pochvaloval si Lukáš Zelenka, když na jaře 2006 podepsal v Manisasporu. Vyhlížel 30 milionů korun ročně. Jenže o půl roku později dohnaly klub obří dluhy a Zelenka si balil kufry. I Tomáš Jun, jenž šel jako nejlepší střelec ligy do Trabzonsporu, později přiznal: "Byly to dva ztracené fotbalové roky i velmi cenná životní zkušenost."
"Angažmá v Turecku je trochu ruleta, takové buď, anebo. Co se týče fotbalu, je to trochu jiný svět. Z Čech jsem zvyklý třeba na mnohem lepší zázemí pro tým," vyprávěl v roce 2011 Martin Klein zážitky z Konyasporu, kde se potkal i s krajanem Bořkem Dočkalem. Ale fotbalová divočina nejspíš Kleinovi až tak moc nevadí, nyní totiž kope v Kazachstánu.
Zahraniční angažmá chtějí zkusit všichni. O to víc, když se můžete cachtat v moři i v dolarech. Ale plzeňský záložník Ondřej Vaněk poznal, že to není všechno a loni v létě po zážitkovém pobytu v Kayserisporu se moc rád vrátil do české ligy.
Na druhou stranu Tomáši Ujfalušimu a Milanu Barošovi voní turecká káva dodnes. Baroš zde strávil dohromady šest let, v sezoně 2008/2009 se stal nejlepším střelcem soutěže a několikrát přiznal, že se jeho rodině žilo nejlépe právě v Turecku. Jen je důležité jít do některého z elitních klubů ligy. Bursaspor s Necidem a Sivokem k nim patří. Loni byl pátý, nyní jsou jeho cíle a finanční možnosti ještě větší. Ano, můžete nad českými legionáři v Turecku ohrnovat nos, většina z nás by se ale zachovala stejně.
Diskuse
Diskuze u článků starších půl roku z důvodu neaktuálnosti již nezobrazujeme. Vaše redakce.