Třicet tisíc fanoušků Barcelony vítalo svou posilu, o které snilo dlouhé roky. Cesc Fabregas při představování na Nou Campu chvíli dribloval s míčem v dresu FCB, lid mu aplaudoval a samotný španělský fotbalový poeta byl naměkko. Z toho všeho, co prožil.
Do Barcelony přestupuje za 32 milionů liber z Arsenalu, kam jako nechtěný katalánský dorostenec odcházel. Návrat ztraceného syna budí spoustu emocí. Nejvíce na trase Fabregas-Wenger. Trenér Arsenalu vychoval své fotbalové dítě do současné velikosti.
I sám Fabregas cítí rodinná pouta k francouzskému kouči: "Byl něco jako můj otec. Jen díky němu můžu být tady v Barceloně a prožívat svůj sen. On mi věřil. Říkal, že můžu být nejlepší na světě. Žádná slova nevyjádří můj obdiv k němu, žádná slova nevyjádří vděčnost, jíž jsem mu zavázán do konce života."
Z jedné strany spadl z Fabregase ohromný balvan. Do Barcelony, jejímž je členem a fanouškem, stejně jako celá jeho rodina, ho to táhlo. Vždy, když se otevřelo přestupové okno, byly spekulace o jeho odchodu do Barcy jedním z hlavních témat.
Z druhé strany však Fabregas prožívá reminiscence dojetí, uvědomění si toho, co mu Arsenal dal.
"Strávil jsem tam třetinu života. Miluji ten klub, navždy budu. Miluji fanoušky, se kterými jsem měl skvělé vztahy, a mrzí mě, že jsem si to s některými po mém přestupu rozházel. Chci ale udělat interview jen pro ně, jen s nimi. Vážím si jich a děkuji jim."
Občas se Fabregasovi v emotivním projevu blýskla v oku slza, brada se chvěla. "Když jsem se v Londýně loučil s panem Wengerem, nebyl jsem schopný slova. Strašně málo jsem mluvil, nedokázal jsem mu říct, jak skvělý je. Byla to neskutečně dojemná a emotivní chvíle."
Jenže teď přicházejí pro španělskou hvězdu nové časy. Milovaný odchovanec svým příchodem jen podtrhl, že Barcelona je týmem fotbalových snů. "Pro mě je to speciální den. Vracím se domů. Vím, že fanoušci Arsenalu budou zklamaní mým odchodem z klubu, ale já jsem tady proto, abych čelil neskutečné výzvě. Výzvě mého života."
Záložník, který hrál v dorostu například s Messim či Piquém, dostane své oblíbené číslo čtyři. Konečně si navlékne červenomodrý dres, po kterém tak dlouho toužil a do nějž jej z legrace nasoukali katalánští spoluhráči ze španělské reprezentace při oslavách vítězství na MS 2010.
Je tu velká výzva, která bude bavit celý fotbalový svět.
