Analýza fotbalového experta
Neapol kráčí za italským titulem. V čem tkví Sarriho kouzlo?
30.01.2016 11:00 Analýza
Kdo by to byl před sezónou tušil? Sedmapadesátiletý notorický kuřák poskládal kolem Marka Hamšíka tým bez hmatatelné slabiny a dal mu herní systém, který funguje dlouhodobě i proti favoritům. To vše bez zbytečného sebezapírání. Trenér Neapolemá své představy o fotbale a se sebejistotou sobě vlastní ždímá ze svého týmu maximum.
Přitom stačilo jen málo k tomu, aby Neapol rozjela sezónu podobně jako Juventus. V prvním kole se prohrálo na hřišti Sassuola a hned na to přišly dvě remízy. Sedm lacino ztracených bodů okamžitě donutilo Sarriho jednat. Bleskově identifikoval slabá místa a ze sestavy odstranil stárnoucího obránce Christiana Maggia, zodpovědného za oba góly Sassuola, a také svého oblíbence z Empoli, Mirka Valdifioriho, jemuž ve středu pole úloha playmakera dělala těžkou hlavu.
Maggia nahradil sprinter z Alžírska Faouzi Ghoulam, Valdifioriho pro změnu šikovný brazilec Jorginho. Od té doby Neapol prohrála jen jednou a bezhlavě se řítí za titulem. V Sarriho systému všichni vědí, co mají dělat, všichni si své povinnosti plní na sto procent. Pokud by nad hrací plochou byla statická kamera, která by po celé utkání zabírala všechny přítomné hráče, Sarriho genialita by vyšla jasně najevo.
Nejodvážnější tah Sarriho paradoxně nespočíval ve volbě hráčů. Zásadní změnou oproti původní variantě bylo rozhodnutí odsunout Lorenza Insigneho v roli trequartisty k postranní čáře. Tam má italský kreativní útočník mnohem více prostoru a častěji pořádá svoje tradiční výpady na bránu ve vysoké rychlosti. Přesto dokáže skvěle spolupracovat s Gonzalem Higuaínem, který má na hrotu v podstatě absolutní svobodu.
José Callejón totiž hraje v roli klasického defenzivního křídla, ačkoli je oficálně zařazován jako útočník. Jeho průměrná pozice na prvé straně se v podstatě kryje s krajním obráncem Elseidem Hysajem. Callejón tak zajišťuje útočný prostor právě Insignemu s Higuaínem a svou hlubokou hrou dává možnost levému obránci Ghoulamovi na druhé straně hřiště vyjíždět dopředu odvážněji.
Celá sestava se tak místy v podstatě otáčí po směru hodinových ručiček. Ale jen ve správných chvílích. Sarriho tým totiž navzdory vší svobodě funguje jako kompaktní celek, který dokáže jako jeden muž nesmírně agresivně napadat a zároveň zodpovědně bránit. V jasně vymezených časových úsecích, v jasně vymezených situacích.
Otázkou i nadále zůstává, zdali neměnná sestava dokáže ve vysokém tempu zvládnout celou sezónu. Útočné posty má Sarri pokryté. Na lavičce čekají technik Dries Mertens nebo střelec Manolo Gabbiadini. V záloze může zaskočit flegmatik David López nebo zmiňovaný Mirko Valdifiori, který se s týmem snaží co nejrychleji sžít.
V defenzivě by ovšem mohl vzniknout problém. Maggio v úvodu sezóny zklamal, Vlad Chiriches z Rumunska není dostatečně vyzrálý, aby mohl v krizi dlouhodobě zastoupit Albiola nebo Koulibalyho. Prezident klubu Aurelio De Laurentiis po první polovině sezóny bude Sarrimu důvěřovat a neměl by ho omezovat v otázce přestupové politiky.
Pokud Neapol dostatečně rozšíří tým o hráče s vysokou disciplínou a schopností chápat taktické manévry na vysoké úrovni, může letos načít novou éru. Základy jsou zatraceně pevné.
Autorem analýzy je Michal Micka, komentátor televizní stanice Sport TV, která zápasy italské ligy vysílá
Diskuse
Diskuze u článků starších půl roku z důvodu neaktuálnosti již nezobrazujeme. Vaše redakce.