Možná není tradičním prototypem současného fotbalového idolu. Určitě už nepatří k evropské špičce. Schází mu rychlost a klouby vržou hlasitěji s každým dalším zápasem. Stále ovšem patří k těm nejobdivovanějším - a v 39 letech nejstarším - aktivním fotbalistům v italské lize. Francesco Totti.
Je to skoro až neuvěřitelné. Když ikona AS Řím v 16 letech debutovala v Serii A, "božský copánek" Roberto Baggio ještě netušil, co se mu stane ve finále mistrovství světa v roce 1994, Gigi Buffon teprve přemýšlel o tom, jestli se nastálo probojuje do seniorského týmu Parmy, a Pavel Nedvěd neměl páru o tom, že se ho za tři roky z pražské Sparty vykoupí Lazio.
Přes to všechno je Totti v současnosti plnohodnotným členem kádru římského celku a pokud zdraví dovolí, nastupuje víceméně pravidelně. Nutno říci, že slušnými pamětníky jsou také Antonio Di Natale z Udinese (38) a Luca Toni z Hellas Verona (38), mimochodem nejlepší střelec minulé sezóny, ovšem ani jeden se fanouškům nevryl do srdce tak jako muž s mušketýrským vousem.
Příznivci mu dokázali odpustit nespočet bulvárních výstřelků a pověstných blikanců, včetně plivnutí na dánského reprezentanta Christiana Poulsena během evropského šampionátu v roce 2004, a nazvali ho italským Beckhamem. Lichotivá přezdívka byla vybrána nikoliv kvůli kopací technice, ale jednoduše z principu. "Máme tě rádi, jsi to prostě ty...", říkaly některé transparenty na stadionech.
Totti se fandům za vřelost vždy dokázal odvděčit. Nejen góly a věrností klubu, která momentálně skýtá skoro 600 odehraných zápasů. Jeho pověstné oslavy střeleckých zásahů dodnes kolují internetem. Hvězda AS víceméně zavedla dnes už tradiční nápisy na bílém triku pod dresem.
Fotbalista se prostřednictvím gólů vyjadřoval k vlastní rodině, ostatním klubům i politickým tématům. Nezůstalo ovšem pouze u toho. K vidění byla celá škála neortodoxních výjevů, včetně simulovaného porodu míče v dobách, kdy jeho manželka čekala první dítě. Když se syn narodil, každou trefu doprovodil typickým palcem v puse.
Francesco Totti prostě navždy zůstane charakteristicky svůj, se všemi svými negativy i pozitivy. Jedno je ovšem jasné. Až se rozhodne skončit, fotbalový svět přijde o jednu ze svých největších postav. Snad se v historicky bohatém Římě najde nějaké to místečko na sochu, na kterou se budou zase věšet šály.
Autorem je Michal Micka, komentátor stanice Sport 1 HD a Sport 2 HD
