V dresu Plzně působil jako motorová myš. Snášel vypjaté souboje jak v Lize mistrů, tak v českém dresu v bitvě o postup na evropský šampionát. Petr Jiráček zažil další premiéru za německý Wolfsburg. Jeho další premiéra tentokrát působila poněkud nervózně.
Má za sebou bitvy s "mimozemskou" Barcelonou, ostříleným AC Milán i s bezchybným strojem ze Španělska pod taktovkou Vincenta del Bosque. Premiéra za německý Wolfsburg? Mnozí by to brali jako maličkost. Explzeňskému Jiráčkovi však nevyšla podle představ.
Prožíval raketové starty, kam přišel, tam zazářil. V zeleném dresu Wolfsburgu si připsal v prvním utkání vítězství nad Kolínem nad Rýnem, většinu jeho času na hřišti však byl téměř neviditelný.
"Byl to celkem fofr, trošku jsem se s tím během zápasu srovnával, ale zaplať pán bůh, že to dopadlo vítězně. Nebyla to žádná procházka, všechno se dělalo rychle," oddychl si po vítězném utkání nad Kolínem nad Rýnem Jiráček.
V záloze zněla čeština
Nastoupil v základní sestavě, na míč se přesto dlouho načekal. Nabízel se, běhal, jak je jeho dobrým zvykem, ovšem bez výraznějšího fotbalového momentu. Ve středu zálohy se přitom mohl pohodlně domlouvat česky, jeho parťákem byl Jan Polák, který na zápasovou příležitost v zeleném dresu čekal dlouhou dobu.
"Už před zápasem jsme si řekli, jak to asi bude. Že když někdo vyběhne, tak tam jeden zůstane. Takové ty návyky, co jsou v Čechách běžné," popsal spolupráci se zkušenějším Polákem.
Jakoby mu však chyběla plzeňská lehkost a pocit, že nemá co ztratit. Jiráček naopak málem zařídil gól soupeře. To když dostal na své kopačky jednoduchý míč, záložníkovi se však zamotaly ve chvíli míč i hlava a znenadání už pelášili k bráně Wolfsburgu fotbalisté soupeře.
Chyby hodil za hlavu
Nabídnutou šanci však k Jiráčkovu štěstí neproměnili. Český reprezentant to přesto nevzdával, svým spoluhráčům se permanentně nabízel. Zbytečně. Dobrých nahrávek dostal pomálu, nekonstruktivní stopeři raději nakopávali míče dopředu. Přesto se Jiráček mohl radovat z vítězné trefy spoluhráče Poltera v 76. minutě a tři minuty poté hřiště opustil.
Ze své chyby si ale příliš velkou hlavu nedělal. "Byl to první zápas a já z toho nedělám žádnou vědu. Jsem prostě rád, že jsem nastoupil, a samozřejmě vím, že se budu muset zlepšovat, abych v té základní sestavě vydržel. Chce to trochu času, abych ty spoluhráče poznal a věděl, co od nich čekat," věří pětadvacetiletý záložník.
Nervozitu prý pociťoval už před střetnutím. "Musím říct, že jsem byl nervózní dost. Nevěděl jsem, co od toho všeho vůbec čekat," přiznala nová posila Wolfsburgu. Tým podle Jiráčka ve Volkswagen Areně předtím ani netrénoval, takže pro něj bylo všechno nové. "Navíc pak jsem se dozvěděl, že jdu hrát do základu, takže samozřejmě jsem za to byl rád, ale nervózní jsem byl určitě," dodal.
Jiráček čelí také odlišné sitauci v kabině. Po vítězném utkání se podivoval nad tím, že se vítězství nijak zvlášť neoslavovalo."Nevím, jestli je to jenom tady nebo v celém Německu, ale ani jsme nekřičeli. Možná se na to jenom zapomnělo," pokrčil rameny nad rituály ve Wolfsburgu.
Zatím ani neví, jestli za svou premiéru bude platit obligátní "zápisné" do týmové pokladny. "Možná to na mě kluci vybalí teď, ale zatím se nic nestalo," doplnil Jiráček, který stále vzpomíná na pověstné legrácky plzeňského kapitána Pavla Horvátha v kabině Viktorie. "Ony jsou tam i teď, ale já jim ještě moc nerozumím, protože ta němčina ještě není moc silná. Horvi je v tomhle jedinečný," uzavřel.
