Tleskal mu celý vyprodaný stadion. Andrea Pirlo se v zápase svého New York City proti Columbusu rozloučil se svou aktivní kariérou. Jeden z největších fotbalových vzorů, který oplýval fantastickou technikou, skvělým přehledem a schopností vymyslet překvapivé pasy, udělal tečku za krásnou fotbalovou pohádkou.
Byl to dojemný moment. V devadesáté minutě semifinálového zápasu play-off americké MLS vběhl na trávník muž, který se navždy zapsal do fotbalové historie. Dlouholetá opora italské reprezentace odehrála ve své kariéře celkem úctyhodných 720 soutěžních zápasů.
Přestože ho miloval celý svět, osmatřicetiletý středopolař odehrál téměř celou svou kariéru ve své rodné Itálii. V té vystřídal celkem šest klubů, přičemž osudným mu byl ten pátý, tedy AC Milán. Byl to totiž klub černočervených barev, ve kterém "l'architetto" fotbalově vyrostl a následně také vyzrál.
Působil však také v Interu, který je největším rivalem AC. Zde ale nedostal tolik prostoru, za tři sezony se dostal na hřiště jen dvaadvacetkrát. Mohla za to i dvě hostování, během kterých si Pirlo zahrál v Reginně či Brescii.
Úspěchy s AC
Vraťme se tedy k Rossoneri. Ti šikovného záložníka vykoupili v roce 2001 právě z Interu a umožnili mu stát se jedním z nejlepších středních záložníků na světě. Přestože v první sezoně pod koučem Carlem Ancelottim moc prostoru nedostal, v těch následujících už byl nepostradatelnou oporou. Tuto pozici mu přinesl hlavně druhý ročník na San Siru, odehrál v něm dvaačtyřicet zápasů.
Následovalo dalších osm sezon v kádru AC. A Pirlovy statistiky? Dva triumfy Ligy mistrů, stejný počet zlatých medailí ze Superpoháru UEFA, jednou dokázal se svým mužstvem také vyhrát Serii A. Dařilo se mu také v italském poháru. Suma sumárum, celkem zde získal devět trofejí. Slušně rozběhnutá kariéra, co říkáte?
Přechod do Juve
Poté ale přišel zvrat a věc, kterou nikdo nečekal. V té době už jeden z nejtechničtějších hráčů, jehož plakáty zdobily miliony dětských pokojů, přešel do Juventusu. A nikdo neváhal, zda se Pirlo dokáže v Turíně prosadit. Staré Dámě pomohl ve svých čtyřech sezonách ke čtyřem titulům, což je fantastická bilance. Dvakrát se také radoval z vítězství v italském Superpoháru.
Působení v Juventusu bylo úspěšné, ale jen co se týče italské soutěže. V těch evropských se mu v černobílém dresu nikdy nepovedlo získat velkou trofej, přestože tomu byl hodně blízko. Největší šance se naskytla v sezoně 2014/2015, v rámci Champions League se totiž Turínští probojovali až do samotného finále. V něm ale ztroskotali na Barceloně a Pirlo přišel o poslední šanci opět zvednout na svou hlavu tu vůbec nejcennější trofej.
To mělo jeden prostý důvod. Andrea se nadobro rozloučil s evropským fotbalem, a dá-li se to tak říct, stáhl se do ústraní. Jeho další kroky totiž vedly do americké MLS, jeho poslední štace. V New Yorku se mimo jiné také potkal s dalšími skvělými fotbalisty, jako je David Villa či anglická superstar Frank Lampard. Za City nakonec odehrál celkem osmačtyřicet zápasů a vstřelil jednu branku.
Zapomenout samozřejmě nesmím ani na italskou reprezentaci, za níž odehrál 116 utkání. Síť soupeře dokázal rozvlnit celkem třináctkrát. Jeho přínos pro tým byl obrovský, v mnoha zápasech to byl právě on, kdo zastával roli rozdílového hráče. A pokud se zaměříme na největší úspěch s Gli Azzurri, je to jednoznačně triumf z mistrovství světa 2006. Na něm se proti Pirlovi postavili také čeští reprezentanti, a právě zápas s Itálií zhatil české naděje na postup.
Ať už si projdeme detailně Pirlovo působení v jakémkoliv klubu za posledních šestnáct let, je to jedna velká pohádka. Konec této hvězdy je zároveň koncem jednoho obrovského příběhu, ve kterém figuroval idol, který ovlivnil nespočet hráčů. Některé přihrávky a branky budou v srdcích fotbalových fajnšmekrů zapsány do konce jejich života. A já nejsem výjimkou.
