Suma sumárum
Strastiplná pouť je u konce. Malý Mozart nyní přemýšlí, kam dál

Deset let. To je dlouhá doba. Kdo ze špičkových českých fotbalistů může tvrdit, že takto dlouho působil v top evropském týmu. A přesto vás u délky působení Tomáše Rosického v londýnském Arsenalu napadá, že to nebylo až tak úspěšné angažmá. Dalo se toho dokázat mnohem víc, jenže to by musel mít "malý Mozart" větší štěstí.

Ať už to byl sval, koleno nebo proklatá podkolenní šlacha, kapitán české fotbalové reprezentace se neustále trápil se zraněními. Právě podkolenní šlacha Rosického připravila v ročníku 2007/2008 prakticky o celou další sezónu. Tuto neblahou zkušenost si zopakoval o šest let později. V letošním ročníku Premier League Rosický nezasáhl ani do jednoho ligového utkání.

A když už se schylovalo k jeho návratu, když už čeští fanoušci začali doufat, že se Tomáš dává do pořádku, znovu přišla rána. Rosický si v pohárovém utkání s Burnley již po čtyřech minutách na hřišti přivodil další svalové zranění. V tu chvíli však trenér Arsenalu Wenger nemohl střídat a tak Rosický i v bolestech dohrál, což dobu jeho léčení ještě prodloužilo.

"Je to neuvěřitelné. Nikdo nechápe, jak se to mohlo stát. Hned o poločase jsem mu řekl, ať se jde rozcvičit. Velmi svědomitě jsem ho celých dvacet minut pozoroval. Udělal jeden sprint, druhý, třetí... nastoupil a po třech minutách se zase zranil," krčil Wenger rameny.

V počtu dní strávených mezi marody může konkurovat Rosickému snad jen  Vincent Kompany z Manchesteru City, který je na tom se zraněními dost podobně. Od roku 2009, kdy působí v kádru Citizens marodil více jak 26 měsíců. Naposledy si kapitán belgické reprezentace poškodil třísla v semifinálovém utkání s Realem Madrid v Lize mistrů, což ho bude stát červnové mistrovství Evropy. A jak je na tom kapitán české reprezentace? Vrba s ním počítá, na svůj klenot si sahat nenechá, přestože "Rosa" neodehrál v kvalifikaci ani jedno utkání.

Přišel jako náhrada za Pirése

Tomáš Rosický přišel do Arsenalu v roce 2006. Již v jarní části sezóny 2005/2006 si ho pojistil Arséne Wenger s tím, že v novém ročníku nahradí slavného Roberta Pirése. Ten byl základním stavebním kamenem "The Invicibles", tedy týmu, který v roce 2004 získal titul bez jediné ligové porážky v sezóně.

Rosického všichni fanoušci Arsenalu včetně manažera Wengera bedlivě sledovali na letním mistrovství světa 2006, na které čeští fotbalisté postoupili poprvé v historii. Zřejmě všichni si pamatujeme dvě nádherné branky Rosického do sítě USA, znamenající vítězný vstup na šampionát. V tu chvíli jsme opět byli pasováni do role černého koně turnaje. Ten nám ale nakonec zhořkl, po prohře s Ghanou a Itálií jsme jeli smolně a hlavně předčasně domů.

Rosický ale zazářil a fanoušci Kanonýrů se těšili na jeho kombinace s francouzským superstřelcem Thierry Henrym. Začátek se jevil slibně, Rosa hrál v základu a po Pirésovi kromě režisérské funkce zdědil i dres s číslem 7. Pak to ale začalo. První zranění přišlo v průběhu ročníku 2007/2008. A hned se jednalo o to vůbec nejzávažnější v celé jeho kariéře. Rosický dostal zánět podkolenní šlachy, který se ne a ne vyléčit. Doktoři si marně lámali hlavu, jakou nasadit léčbu. Zranění nakonec stálo českého záložníka 69 soutěžních zápasů a celkově ho vyřadilo ze hry na neuvěřitelných 434 dnů!

Čísla hovoří jasně a jsou šokující. Tomáš Rosický v konečném zúčtování laboroval za 10 let s celkově 36 různými druhy zranění, přičemž mimo hru byl kvůli nim 996 dní. To celkově dělá (podržte se) 2,7 let. Když si k tomu člověk připočítá dobu, jakou hráči trvá, než se dostane zpět do optimální fyzické kondice, psychické pohody a herní praxe, musí nakonec Rosického obdivovat. Když byl na hřišti, hrál dobře, často patřil k tomu nejlepšímu, co Arsenal nabízel. Neustálá zranění ho ale zničila.

Podívejte se na nejlepší okamžiky Tomáše Rosického v dresu Arsenalu

Přesto spousta hráčů Rosického velmi respektovala. "Hodně jsem se od něj naučil - být silný a nepřestávat věřit. On (Rosický) věří v sebe sama. To je důvod, proč teď může opět hrát fotbal," řekl před sedmi lety tehdejší kapitán Gunners Césc Fabregas po Rosického dlouhodobé absenci.

"Byl jsem s ním každý den, jezdil jsem k němu do domu. Pak se přidali i další spoluhráči. Stali se z nás přátelé. Když jsem se pak zranil já, ostatní navštěvovali mě. Bylo to příjemné," vzpomínal Fabregas na Rosického i svoje zdravotní patálie v roce 2009.

Arsenal obecně navozuje dojem, že je prokletý. Kdokoliv, kdo do londýnského týmu přijde, trpí různými problémy, které se léčí v průměru několik měsíců. A to opakovaně. Ať už to byl Diaby nebo současníci Wilshere, Ramsey, Arteta , Walcott, Rosický nebo Chambers. Jejich zranění jsou pověstná a prakticky nikomu v kádru Kanonýrů se nevyhnou.

Kam Rosa zamíří po sezóně? USA, Emiráty... nebo Sparta?

Dnes je jasné, že kapitán české reprezentace již v Arsenalu pokračovat nebude. Otázkou číslo jedna tak zůstává, kde bude kariéra pětatřicetiletého fotbalisty pokračovat po červnovém Euru.

Rosického agent Pavel Paska nastínil, kam by měly kroky kreativního záložníka v létě směřovat: "Nabízejí se Emiráty, Spojené státy a Evropa," uvedl majitel společnosti ISM.
Onou Evropou se myslí především angažmá v pražské Spartě. Pro fanoušky letenského týmu je to nyní téma číslo jedna. Rosa zpět v klubu, kde vyrůstal, to by byl pro mnohé z nich splněný sen.

O možném příchodu Rosického na Letnou se hovoří již delší dobu. Předseda představenstva Daniel Křetínský před deseti měsíci na tiskové konferenci uvedl: "Strašně bych si přál, aby Tomáš přišel a stalo se tak brzo. Věřím, že jednou ve Spartě bude hrát," prohlásil tehdy Křetínský.

Pro českou ligu by to bylo zpestření. Nicméně je to spíše nepravděpodobné. Americké angažmá či fotbal v Emirátech je finančně a konec konců i kvalitativně zřejmě pořád zajímavější. Těžko říct, zda-li by slavný pětatřicetiletý záložník chtěl znovu spojit jméno se soutěží, ve které řídí zápasy na mol opilí rozhodčí.

Tomáš Rosický si jistě své angažmá představoval trochu jinak. Na trofej čekal dlouhých osm let, v roce 2014 se konečně dočkal FA Cupu. Ten s Kanonýry obhájil ještě v roce následujícím. Superpohár z roku 2015 je pak jen slabou náplastí po rocích půstu. Titul nezískal. Přesto přese všechno, do historie Gunners se nesmazatelně zapsal. On sám zde dle svých slov prožil krásné roky. "Fanoušci si ho tady zamilovali," nešetřil slovy chvály manažer londýnského velkoklubu Arséne Wenger.