Jeden basketbalista, jeden ragbista, jeden hráč vodního póla, dva amerického fotbalu. I v kolektivních sportech nacházejí čeští antidopingoví komisaři pozitivní nálezy, jak vyplývá z přehledu za rok 2018. Fotbal mezi nimi nebyl. "Nemá to v něm takový efekt," zdůrazňuje RNDr. Jan Chlumský z Antidopingového výboru ČR.
Znamená to, že fotbal je čistý?
Nedá se to tak říct, to si nedovolím prohlásit o žádném sportu. Ale u kolektivních sportů nebo například u stolního tenisu je takticko-technická složka daleko více převažující nad silově-rychlostně-vytrvalostní. Ta je stimulovatelná dopingem daleko účinněji.
Výsledky však dokazují, že v ragby, basketbalu či americkém fotbalu pozitivní nálezy byly. V čem je klasický fotbal jiný?
Jsou to jiné typy sportu, kde síla hraje mnohem větší roli. Proto je pozitivních nálezů víc. Ve fotbalu takový přínos nemá.
Provádíte dostatečné množství testů? Nemůže někdo uniknout?
Ročně jich ve fotbale provádíme okolo osmdesáti, z vybraného zápasu vezmeme losem čtyři hráče. Po dvou z každého mužstva. Takže to vychází na dvacet. A z nich ještě jsou některé z mimosoutěžních zápasů. Takže ze soutěžních jich vychází zhruba patnáct, což je skutečně málo. V Německu či Itálii jich provedou třikrát, čtyřikrát víc.
Za období 1993-2017 se prokázalo ve fotbale deset narušení řádů. Je to tedy historie?
To bych neřekl, prohřešky se objevují průběžně.
Přiznal jste, že kontrolujete i nesoutěžní zápasy. Chodíte tedy i mezi amatéry?
Oficiálně nemohu přiznat, kam až hráče testujeme, ale doping nezná rozdíl mezi amatérem a profesionálem. Testujeme i žáky a veterány.
I veterány? Neříkejte, že se při jejich duelech většinou pro pobavení něčeho ostrého nenapijí?
Alkohol mezi zakázanými látkami už není delší dobu. I když je to částečně stimulátor, na druhé straně zase ubírá vytrvalosti. Pít alkohol však hráči na vyšší úrovni nemohou, protože tím porušují jiná pravidla či nařízení. Ale antidopingovým komisařům objevovat tento prohřešek už naštěstí nepřísluší.
