Fotbalové masakry i kanibalismus. Největší sportovní tragédie

Maraton v Bostonu je považován za vrcholnou sportovní i společenskou podívanou, ale pondělní pumový útok legendárnímu podniku vtiskl nesmazatelný krvavý šrám. Při tragické události přišli o život tři lidé, spousta dalších byla zraněna. Katastrofický scénář přitom už v minulosti doprovázel další sportovní akce. On-line deník TÝDEN.CZ vám přináší jejich přehled.

Místo obdivuhodných výkonů, rekordů a parádní podívané smutek. Místo potlesku pláč. Tragické okamžiky se nevyhýbají ani sportu. Někdy stojí za jejich scénářem náhoda, souhra nešťastných okolností. Jindy maří lidské životy bezohlední teroristé. On-line deník TÝDEN.CZ vám přináší okamžiky, které budou navždy zapsány černým písmem nejen v historii sportu.

Tragický náraz do baziliky

Kdo ví, zda by současný klub z druhé italské ligy nepatřil mezi nejužší fotbalovou špičku, nebýt smutné a smrtící shody náhod. AC Turín ke konci 2. světové války a v poválečném období kraloval apeninskému poloostrovu. Byla to právě obrovská prestiž, která zapříčinila tragédii, ze které se klub pyšnící se pěti tituly v italské lize již nikdy pořádně nevzpamatoval.

Vládce italského fotbalu, kteří tou dobou vedli ligu o propastných šestnáct bodů, si totiž pozvala do Portugalska k přátelskému zápasu lisabonská Benfica. Opěvovaní fotbaloví borci se však do Turína nevrátili živí. Leteckou cestu zpět zkomplikovala silná bouře. Pilot musel se strojem kvůli špatné viditelnosti znatelně klesnout. Plné letadlo při sestupu narazilo do zdi Baziliky Superga na vyvýšeném kopci a bylo rozmetáno na kusy.


Nikdo neměl šanci přežít, zemřelo 31 lidí, bez jediného muže celý tým slavného klubu. Ladislav Kubala, Maďar s československými kořeny, neodletěl jen kvůli synově nemoci, která mu zachránila život. Celá Itálie se tehdy zahalila do nevídaného smutku. Na slavnou éru už klub nikdy nenavázal, letos se však vrátil zpět do první italské ligy. Vzpomínka na fotbalisty přezdívané "Býci" však dodnes žije, mnozí je stále považují za nejlepší tým v italské historii.

Rána pro Manchester United

Kdo by čekal, že během necelých devíti let se černá kronika fotbalu rozroste o další podobně smutný příběh. Na britských ostrovech kraloval v padesátých letech Manchester United, tým talentovaných mladíků složený geniálním trenérem Mattem Busbym. United po vítězství v lize se jako vůbec první anglický tým mohli zúčastnit Evropského poháru. Jejich vítězná jízda, během které si poradili i s pražskou Duklou, však skončila v semifinále, při cestě domů z Bělehradu, kde oslavili postup přes Crvenu Zvezdu.

Tlak od anglické fotbalové asociace byl neúprosný. Hráči se museli vrátit na ostrovy včas, aby stihli ligové utkání. Při nutném dotankování paliva v Mnichově se ale pilotovi na zasněžené ranveji dvakrát nepodařilo vzlétnout. Něco nebylo v pořádku. Zastavit třetí pokus už bylo pozdě, letadlo nenabralo dostatečnou rychlost a narazilo do budovy, kde bylo uskladněno letecké palivo. Zemřelo 23 lidí, podstatná část kádru.

Několik fotbalistů však přežilo, brankář Harry Gregg hrdinně vytáhl několik pasažérů z trosek. Přeživší fotbalista Bobby Charlton a vyléčený manažer Matt Busby dokázali s pomocí fanoušků a ostatních týmů slavný klub zachránit. Dnes opět patří mezi evropské velikány a 6. února každoročně tisíce fanoušků obklopí stadion Old Trafford, aby uctili památku tragicky zesnulých "Busbyho dětí". O obou leteckých tragédiích byly natočeny i filmy, Velký Turín a United.

Oslava fotbalu černou můrou

Tragické události jakoby přitahoval velký rival United, fotbalový klub Liverpool FC. Ten byl součástí dvou smrtelných příhod, ve kterých neumírali fotbalisté, ale fotbaloví fanoušci. První nastala v roce 1985, kdy se oslava fotbalu při finále PMEZ proměnila v krvavá jatka na zchátralém stadionu v Bruselu. Obávaní liverpoolští rowdies tehdy těžko nesli blízkou přítomnost jádra fanoušků soupeře z Juventusu a prolomili plot.

Italští příznivci neměli před chuligány vyzbrojenými řetězy, tyčemi, noži i pistolemi kam utéct, v cestě jim stála betonová zeď. Lidé přímo u ní byli doslova rozdrceni, ostatní se po ní snažili vyšplhat na druhou stranu. Zeď ale nevydržela nápor a zřítila se a zavalila další fanoušky. Zemřelo 39 lidí, z toho 32 fanoušků italského týmu. Paradoxní bylo, že se po incidentu zápas odehrál. Vítězství Juventusu však v té době zajímalo jen málokoho. Anglické týmy si kvůli tragédii pět let nezahrály evropské poháry.

Smrtelné selhání pořadatelů

Také o čtyři roky později nesli za další neštěstí na tribunách zodpovědnost zejména pořadatelé zápasu. Na semifinále FA Cupu mezi Liverpoolem a Nottinghamem Forest vpustili do sektoru mnohem více diváků, než mohl vyhrazený prostor pojmout. Oplocení stadionu se tehdy změnilo doslova v lis lidských těl.

Zemřelo 96 lidí. Na rozdíl od tragédie v Bruselu si tuto nešťastnou událost příznivci Liverpoolu každoročně připomínají. Vyšetřovatelé tehdy přisoudili vinu právě fandům Reds. Až minulý rok se začal celý případ znovu projednávat a liverpoolští příznivci se dočkali omluvy a pravdy.

Olympijský masakr v Mnichově

Sportovní svátek, který zahalil stín krve a zmařených životů. Přesně to byly letní olympijské hry, které se konaly v roce 1972 v Mnichově. V jejich průběhu pronikli ozbrojení příslušníci palestinské skupiny Černé září do domu, ve kterém byla ubytována izraelská výprava, a zajali tam rukojmí. Za jejich vydání požadovali propuštění palestinských a arabských vězňů z izraelských žalářů.

Po dlouhých vyjednáváních s policií se únosci se svými rukojmími vydali na fürstenfeldbrucké letiště, odkud měli odcestovat z Německa. Tam ale zasáhlo policejní komando a strhla se přestřelka, která si vyžádala 17 obětí. Zemřelo šest izraelských trenérů a pět sportovců, pět palestinských teroristů a jeden policista.

"Kanibalismus" v Andách

V roce olympijského masakru v Mnichově došlo k další tragické události v Andách. V říjnu 1972 se tam zřítilo letadlo s uruguayským ragbyovým týmem, který mířil k přátelskému zápasu do Chile, a dalšími cestujícími. Při havárii zahynulo 12 lidí, zbylí pasažéři zůstali uvězněni na ledovci ve výšce 3 500 metrů nad mořem. Drsné podmínky a pády lavin pak nepřežilo dalších 17 osob.

Celkem 16 lidí, kteří celou událost přežili, čekalo v krutých podmínkách na záchranu více než dva měsíce. Život jim zachránilo to, že se začali živit ostatky obětí. Neštěstí je přímo jeho aktéry popsáno v knize Zázrak v Andách a zfilmováno bylo v roce 1993 ve snímku Přežít.

Hokejová Jaroslavl

Letecké neštěstí, ke kterému došlo 7. září 2011 u ruské Jaroslavle, daleko překročilo hokejové mantinely a hluboce zasáhlo celý svět. Celek tamějšího Lokomotivu startoval z letiště Tunošna na zahajovací zápas Kontinentální hokejové ligy v Minsku, jenže stroj Jak-42 nenabral potřebnou výšku a zřítil se na zem. Část letounu přitom dopadla do řeky Volhy.

V troskách letadla tehdy zahynulo 43 osob (hráčů, členů realizačního týmu a posádky), o život přišli i tři čeští reprezentanti Karel Rachůnek, Jan Marek a Josef Vašíček. Hokejista Alexandr Galimov zemřel na následky zranění v nemocnici o pět dní později. Katastrofu přežil pouze palubní inženýr Alexandr Sizov. Podle posledních výsledků vyšetřování došlo zřejmě při startovacím manévru k pochybění pilotů, kteří navíc nebyli na řízení stroje Jak-42 dostatečně vyškoleni.